Kde nás najdete? Zakázkové oddělení: 499 320 459, technická kancelář: 608 075 005, 281 017 369
Kde chybí prevence,
hasiči nepomohou!
31
LET

Jeden-dva-tři… schody na únikové cestě po rovině, ano či ne?

Publikováno dne 3. 6. 2014

Autor: Ing. Petr Chytrý

Jedna stará moudrost praví, že čím víc toho vím, tak tím víc vím, že nic nevím. Nejsem asi sám, když řeknu, že někdy v normách požární bezpečnosti staveb objevím věci, o kterých jsem si myslel, že tam ani nejsou, anebo jsem si je vykládal úplně jinak. Opačným případem může být stav, kdy jsem si myslel, že jde o obecně známou věc, a v praxi s ní nejsou aplikační problémy. Stávat by se to nemělo, ale nedávné případy z praxe mě donutily k napsání tohoto odborného pojednání. Jedná se o problematiku výskytu jednotlivých schodišťových stupňů na únikových cestách. Jeho cílem není nikoho poučovat, ale upozornit na případné aplikační nesrovnalosti.

Únikové cesty musí umožnit bezpečnou a včasnou evakuaci všech osob z požárem ohroženého objektu nebo jeho části na volné prostranství, a přístup požárních jednotek do prostorů napadených požárem. Aby bylo možné uskutečnit evakuaci v určitém časovém intervalu, je nezbytné mít k dispozici únikové cesty, jejichž šířka, délka a způsob provedení umožní realizaci evakuace. Evakuaci osob, resp. zabránění ztrát na životech a zdraví osob, je nutné vždy věnovat mimořádnou pozornost. V tomto pojetí mají ztráty na majetku až druhořadý význam. Podle stupně ochrany, kterou únikové cesty poskytují unikajícím osobám, se obecně rozlišují únikové cesty: nechráněné, částečně chráněné (ve specifických případech) a chráněné.

Pozn.: V původní ČSN 73 0835 „Budovy zdravotnických zařízení“ (schválené 17. 6. 1980) se u objektů s lůžkovými evakuačními výtahy (o maximálním počtu osmi nadzemních podlaží) mohla/může vyskytovat chráněná úniková cesta typu AE. Jednalo se o cestu dispozičně obdobnou typu A, avšak byla např. vybavená přetlakovou ventilací zajišťující desetinásobnou výměnu vzduchu za hodinu. Obdobně existovala (a tudíž může být stále provozována) chráněná úniková cesta typu AP u nemovitých kulturních památek, které byly řešeny podle tehdy platné ČSN 73 0849. I zde se – jako v předchozím případě jednalo o cestu dispozičně obdobnou typu A s definovanými výjimkami.

Než se budeme dále zabývat požadavky norem požární bezpečnosti staveb,  tak si připomeneme některá ustanovení ČSN 73 4130 „Schodiště a šikmé rampy – Základní požadavky“ z března 2010. Tato ČSN v čl. 3.2 definuje „schodišťové rameno“ jako souvislou a vzájemně na sebe bezprostředně navazující řadu nejméně tří schodišťových stupňů spojující dvě různé výškové úrovně. Důležitá je poznámka pod tímto článkem, která stanovuje, že: „Je-li rozdíl výškových úrovní překonán jedním nebo dvěma schodišťovými stupni, nejedná se o schodišťové rameno, ale o vyrovnávací výškové stupně.“. U třídění schodišťových ramen podle funkce a provozního využití je v normě definováno i tzv. vyrovnávací schodišťové rameno, které je určené pro vertikální komunikaci  osob pro překonávání různých výškových úrovní uvnitř objektu v rámci jednoho podlaží; nepřekonává celou výšku podlaží (některé další pojmy jsou vyobrazeny v obr. 3 na konci článku).

Pohyb osob po únikových cestách může být po roviněpo schodech nebo rampě, a to klesáním nebo stoupáním. A jak se na umisťování jednotlivých schodišťových stupňů na únikových cestách dívají kmenové normy požární bezpečnosti staveb? Jak která, jedna je (až na výjimky) nepřipouští a druhá ano.

V původní ČSN 73 0802 „PBS – Společná ustanovení“ z 14.11.1975 řešil danou problematiku čl. 142 řešící základní ustanovení  únikových cest. Článek stanovoval, že pro výpočet únikové kapacity se za únikovou cestu po rovině považuje komunikace, na které nejsou schodišťové stupně (kromě případů uvedených v čl. 183); rampy mohou mít sklon nejvýše 1:12. Za únikovou cestu po schodech se považuje komunikace, na níž jsou více než tři za sebou následující schodišťové stupně; zda se po schodišťovém rameni klesá nebo stoupá, určuje směr úniku. Shodně se posuzují i rampy se sklonem větším než 1:12, nejvýše však se sklonem 1:8. Článek 183 mj. určoval, že podlaha na obou stranách dveří, jimiž prochází úniková cesta, musí být do vzdálenosti šířky dveřního křídla na stejné výškové úrovni, s výjimkou dveří na volné prostranství, plochou střechu, terasu, balkón, lodžii, pavlač apod., za nimiž může být podlaha (chodník apod.) snížena až o 20 cm. Srovnáme-li původní znění normy se stávajícím zněním článků 9.1.3 a 9.13.4 ČSN 73 0802, tak zjistíme, že se jedná o téměř identické znění (místo 20 cm je však hodnota jen 18 cm). Objasnění problematiky únikových cest bylo provedeno autorem normy v „Zabraňujeme škodám – Svazek 13“ vydaném Českou státní pojišťovnou v roce 1980 („Navrhování požární bezpečnosti staveb – díl III. – Ing. Vladimír Reichel, DrSc.). Z komentáře vyplývá, že na únikové cestě nesmějí být schodišťové stupně, kromě případu uvedeného v čl. 183. Dále se zde uvádí, že na rozdíl od rampy ve sklonu 1:12 má podstatný vliv na rychlost pohybu po rovině i jeden vložený stupeň. Snadno se lze přesvědčit, že osamělý schod na cestě po rovině je značně nebezpečný. Často se přehlédne, a dochází i k úrazům. Proto čl. 142 vylučuje možnost vkládání stanoveného počtu schodišťových stupňů na únikové cesty po rovině.

Pozn.: Uvedená omezení (vkládání stupňů a rampy s větším sklonem) neznamenají, že se v objektu nemohou vyskytovat cesty s vloženým schodišťovým stupněm či rampy se sklonem větším jak 1:8. Avšak takové cesty nesmí být použity jako únikové cesty.

Pro ilustraci řešení posuzování sklonu cest (výskyt schodišťových stupňů apod. na únikových cestách) podle ČSN 73 0802 uvádím na obr. 1 původní příklad autora normy z výše uvedeného „Svazku 13“.

Příklad: Posuďte únikové cesty na obr. 1, zda tyto cesty lze považovat za cesty pro rovině nebo po schodech, resp. zda cesty klesají nebo stoupají. Cesty mají konstantní šířku.

Řešení: Cesta

a) je po rovině, neboť 4o  <  1 : 12;

b) nepřípustné řešení, bez ohledu na výšku stupňů;

c) jako cesta po schodech se stoupáním;

d) jako cesta po schodech s klesáním, neboť 1 : 12  <   6 o   <  1 : 8

e) celá cesta jako cesta po schodech se stoupáním (tj. méně příznivý případ).

Určité úlevy můžeme následně nalézt ve specifických normách požární bezpečnosti staveb. Např. čl. 5.6.21 ČSN 73 0834 „Změny staveb“ z března 2011 při změnách staveb skupiny II dovoluje, že „…podlaha na obou stranách dveří, jimiž prochází nechráněná úniková cesta, může mít různou výškovou úroveň, rozdíl výšek  však nesmí překročit 16 cm.“. Obdobně je tomu dále např. v hledištích kin a divadel, které jsou shromažďovacími prostory ve smyslu ČSN 73 0831, kdy např. v čl. D.2.6 přílohy D (Specifické požadavky na vybrané druhy shromažďovacích prostorů) smí být schodišťové stupně: „U stupňovitých podlah v hledištích je doporučená výška stupně v prostoru uličky, kterou prochází nechráněná úniková cesta 16 cm; nesmí však být vyšší než 20 cm. Schodišťové stupně ve shromažďovacích prostorech hledišť, určených pro provoz při zatemnění (hlediště kin, divadel apod.) se musí osvětlit nouzovým osvětlením…“. Obráceně ale může dojít i ke zpřísnění požadavků, kdy např. podle čl. 5.3.6.4 ČSN 73 0831 Podlaha na vnější straně dveří, vedoucích ze shromažďovacího prostoru přímo na volné prostranství nebo na vnější komunikaci (terasu, pavlač, do pasáže apod.), může být oproti vnitřní straně snížena nejvýše o 2 cm a to nejméně u hlavních vnějších dveří.

Jiná situace než u ČSN 73 0802 je u ČSN 73 0804 „Výrobní objekty“ z února 2010. Tato ČSN v čl. 10.1.3 stanovuje, že úniková cesta po rovině je komunikace, na které mohou být nejvýše tři po sobě následující schodišťové stupně, popř. rampa se sklonem nejvýše 1:12. K vyrovnání menších výškových rozdílů se na chráněné a částečně chráněné únikové cestě musí užít rampy kromě případů uvedených v 10.16.11. Úniková cesta po schodech je komunikace, na které jsou umístěny čtyři a více za sebou následující schodišťové stupně nebo rampa se sklonem větším než 1:12, nejvýše však se sklonem 1:8; podle směru úniku se určuje cesta po schodech dolů (klesání) nebo po schodech nahoru (stoupání)…

Pro opětovnou ilustraci na obr. 2 uvádím odkazově upravený obdobný příklad s komentářem autora normy k ČSN 73 0804 ze „Svazku 26“ (vyšlo v roce 1988) výše citované knižnice.

Úniková cesta pro rovině, jedná-li se o částečně chráněnou nebo chráněnou cestu, nesmí mít tedy  „po sobě následující schodišťové stupně“. Jinými slovy, nechráněná úniková cesta po rovině je i taková cesta, která má (a podle čl. 10.1.3 i může mít) jednotlivé, po sobě následující stupně. Má-li však více než tři schodišťové stupně, považuje se taková komunikace za cestu po schodech (nahoru či dolů).

Částečně chráněná či chráněná úniková cesta po schodech (nahoru či dolů) musí mít vždy více než tři schodišťové stupně.

Rozdíl v řešení podle platné ČSN 73 0804 oproti ČSN 73 0802 spočívá v tom, že nechráněná úniková cesta může mít jednotlivé schodišťové stupně. Důvodem této úpravy je skutečnost, že u výrobních objektů se z důvodů technologických či provozních vyskytují zvýšené či snížené pracovní plochy, přičemž současně tyto plochy tvoří součást nechráněné únikové cesty. U částečně chráněných a chráněných únikových cest čl. 10.1.3 jednoznačně stanovuje, že místo jednotlivých schodišťových stupňů se musí užít k vyrovnání menších rozdílů ramp, kromě případů uvedených v čl. 10.16.11. Tato ustanovení se někdy stala i součástí právních předpisů, kdy např. v § 33 odst. 3 bývalé vyhlášky č. 137/1998 Sb. ., o obecných technických požadavcích na výstavbu bylo stanoveno, že např. při řešení změn výškových úrovní v chráněných únikových cestách muselo konstrukční provedení podlah odpovídat normovým hodnotám apod. Ustanovení současných právních předpisů zůstávají nedotčena. Např. § 41 odst. 3 platné vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb. stanovuje, že výškové rozdíly na únikových cestách z prostorů určených pro shromažďování osob, které jsou menší než 400 mm, musí být vyrovnány rampami se sklonem nejvýše 1 : 12; obdobně v § 46 odst. 1 se požaduje, že schodiště ve stavbách pro výrobu a skladování musí mít první a poslední stupeň schodišťového ramene výrazně rozeznatelný od okolní podlahy apod.

To, že v obecné rovině by se na únikových cestách neměly vyskytovat jednotlivé schodišťové stupně, zejména tam, kde je možný výskyt proudů osob (velká obchodní centra, shromažďovací prostory apod.) není výsadou jen naší republiky. V mnoha zemích světa probíhaly a probíhají rozsáhlé výzkumy této problematiky (zejména v USA a Japonsku). Mimo jiné jedním z aktuálních poznatků jsou celosvětové údaje o výšce osob (vyšší), objemu „pozadí“ osob (tj. i šířka ramen, obvod pasu apod. – ve výsledku vyšší – např. návaznost na projektovanou šířku uliček mezi sedadly) a v této souvislosti i následná vyšší průměrná hmotnost osob (nosnost výtahů, požárních plošin apod.). Obdobně je tomu i u zahraniční literatury, kdy např. v ruské knize „Проектирование зданий с учетом организации движения людских потоков“ (autoři – Prof. V. M. Predtečenskij, DrSc., Dr. Ing. A. I. Milinskij) autoři v kapitole „Provozní plochy – chodby“ uvádějí, že „…V chodbách nesmějí být žádné prahy ani jednotlivé stupně; pro vyrovnání menších výškových rozdílů je třeba navrhnout rampy…“ apod.

V minulosti bylo umožňováno udělování výjimek z ustanovení platných (a tehdy i závazných) ČSN na úseku požární bezpečnosti staveb, což se někdy dělo i z důvodu existence jednotlivých schodišťových stupňů na nechráněných únikových cestách. Vydání kladné výjimky bylo podmíněno souhlasnými stanovisky dotčených orgánů, neopomenutelných účastníků řízení, a dále provedením náhradních technicko-organizačních opatření. Teprve po splnění všech podmínek mohla být výjimka udělena. Problematické byly zejména rekonstrukce starších stavebních objektů. Stávající ustanovení § 99 zákona o požární ochraně umožňuje, že autorizovaný inženýr nebo technik, kterému byla udělena autorizace pro požární bezpečnost staveb (dále jen ,,autorizovaná osoba“), při realizaci technických podmínek požární ochrany staveb stanovených prováděcím právním předpisem vydaným podle § 24 odst. 3 je oprávněn použít postup odlišný od postupu, který stanoví česká technická norma nebo jiný technický dokument upravující podmínky požární ochrany. Při použití takového postupu však musí autorizovaná osoba dosáhnout alespoň stejného výsledku, kterého by dosáhla při postupu podle prováděcího právního předpisu vydaného podle § 24 odst. 3. Lze si tak představit existenci schodu např. na nechráněné únikové cestě z míst bez trvalé obsluhy, které se svým využíváním blíží spíše výrobním prostorům, ale co se týče problematiky částečně chráněných a chráněných únikových cest, tak tam je situace zcela odlišná. Někdy je třeba změnit i celou koncepci stavebního řešení objektu tak, aby byly splněny požadavky na únikové cesty. Proto i zde platí, že by v praxi nemělo docházet k tomu, kdy zpracovateli požárně bezpečnostního řešení „přistane“ na stole již „hotová“ projektová dokumentace ze vzkazem: „Udělej mi na to PBŘ“. To je systémově špatně a svědčí to o neprofesionálním přístupu minimálně hlavního projektanta. Jednotlivé profese (včetně zpracovatele PBŘ) by se zejména u komplikovanějších staveb měly na začátku projekčních prací dohodnout na koncepci objektu včetně požadavků na provedení únikových cest. Praxe je v tomto někdy různorodá, ale musíme pak všichni počítat s případnými důsledky, kdy dotčený správní úřad vydá k předloženému řešení i nesouhlasné stanovisko! Obviňovat za tento postup dotčený orgán z případné neprofesionality možná vydrží zpracovateli PBŘ do „jeho“ prvního požáru se zraněním osob (popř. příslušníků zasahujících požárních jednotek) na únikové (někdy i zásahové)  cestě z důvodu existence schodišťových stupňů tam, kde neměly co dělat. Obráceně, pokud někdo takovýto stav schválí (vydá kladné stanovisko) přebírá i zodpovědnost za tento stav.

Co říci na závěr jako shrnutí? Výskyt jednotlivých schodišťových stupňů na únikových cestách po rovině řešených podle ČSN 73 0802 není tímto normativním dokumentem, kromě výše citovaných případů (východ na volné prostranství apod.), umožněn. U objektů řešených podle ČSN 73 0804 to naproti tomu mohou být až nejvýše tři po sobě následující schodišťové stupně, avšak za předpokladu, že se jedná o nechráněnou únikovou cestu. K vyrovnání menších výškových rozdílů se na chráněné a částečně chráněné únikové cestě musí užít rampy. Únikové cesty po schodech (více jak tři, resp. čtyři a více schodů) se u obou norem, za stanovených podmínek řeší obdobně. Proto všude tam, kde se navrhují (popř. již u rekonstruovaného objektu existují) 1-2-3 schodišťové stupně, převážně se tedy bude jednat o vyrovnávací výškové stupně nebo vyrovnávací schodišťové rameno, je třeba s rozvahou hodnotit a navrhovat případný průběh únikových cest. V řadě případů lze situaci vyřešit navržením rampy o stanoveném maximálním sklonu.

Obr. 3 – Názvosloví schodišť

a – nástupní rameno

b – výstupní rameno

c – vyrovnávací schodiště

d – vnější (předložené) schodiště

e – předložený stupeň

f – podlažní podesta

g – mezipodlažní podesta

h – zrcadlo

Sdílejte článek

Další články v sekci Technický zpravodaj