Kde nás najdete? Zakázkové oddělení: 499 320 459, technická kancelář: 608 075 005, 281 017 369
Kde chybí prevence,
hasiči nepomohou!
34
LET

Některé aspekty prvopočátků požárních uzávěrů otvorů po zavedení ČSN řady 73 08..

Publikováno dne 30. 10. 2015

Autor: Plk. Ing. Petr Chytrý

V nedávné minulosti jsme byli svědky ojedinělé akce České obchodní inspekce, která byla prezentována odborné i laické veřejnosti. Jednalo se o kontrolní nákup náhodně vybraných požárních uzávěrů otvorů, a jejich následné „spálení“ v autorizované zkušebně. Na přípravě akce (podnětu) se podílelo i MV ČR – GŘ HZS ČR Praha. Zveřejněné výsledky byly dosti tristní, humbuk okolo byl velký, ale na relevantní výsledky, dopady, opatření, závěry, řešení … doposud čekáme. Údajně již proběhlo i druhé obdobné kolo těchto mimořádných prověrek, ale „tajemno“ s jejich výsledkem je ještě větší (výsledek byl prý už lepší, avšak stále většinou pod deklarovanou požární odolností). Velkou diskusi kolem požárních dveří v objektech sociální péče rozvířil i článek Ing. Petra Bohuslava v Technickém zpravodaji č. 46, s tím, že autor musel na některé dotazy reagovat i v následujícím čísle.

Další problematickou oblastí, na kterou mě upozornil dotaz profesní kolegyně, která mj. vykonává i činnost odborně způsobilé osoby na úseku požární ochrany, se může jevit provádění kontrol provozuschopnosti požárních uzávěrů otvorů ve smyslu § 7 vyhlášky o požární prevenci, u nichž není k dispozici průvodní dokumentace, nebo tento výrobce již neexistuje. Právní předpis sice stanoví, že se postupuje podle průvodní dokumentace a podmínek stanovených výrobcem technicky nebo funkčně srovnatelného druhu nebo typu požárně bezpečnostního zařízení, ale určitě nebude na škodu si některé prvopočátky „nově zaváděných“ požárních uzávěrů otvorů připomenout. Musíme si zejména uvědomit, že se jednalo o 70. léta minulého století, a bylo období plánovaného socialistického hospodářství. Jinak řečeno, představa některých mladších ročníků narození, že člověk přišel do stavebnin a mohl si vybrat z nespočetné nabídky požárních dveří, je představa zcela mylná (o toaletním papíru, dámských potřebách, banánech a jiném tropickém ovoci ani nemluvě)!

Připomeneme si tak některá historická fakta o zavádění tohoto druhu požárně bezpečnostního zařízení včetně upozornění na vzniklé situace. Předem chci poukázat na to, že vycházím zejména z archivní dokumentace bývalé okresní inspekce požární ochrany v Ústeckém kraji (tehdy „součást“ kraje Severočeského), a že problémy na Moravě, Slezsku popř. ve Slovenské republice nemusely být stejné, ale zjevně byly obdobné (požární ochrana národních republik byla věcí jednotlivých národních rad  tj. ČNR a SNR ).

Uzavírání otvorů „požárními dveřmi“ (resp. dvířky) obsahovaly i ČSN předcházející kodexu norem požární bezpečnosti staveb. Zejména se jedná o ČSN 73 0760 „Požární předpisy pro výstavbu průmyslových závodů a sídlišť“ (popř. i navazující ČSN 73 0761 „Požární předpisy pro výstavbu zemědělských závodů a objektů“). O této problematice se zmiňuji (a dále ji nepatrně rozvedu) z důvodu, že při své praxi vydávání stanovisek z hlediska požární bezpečnosti staveb – řešení objektů podle ČSN 73 0834 „Změny staveb“, které se dotýkaly stavebních objektů z 50. až první poloviny 70. let minulého století, se málokdy v požárně bezpečnostním řešení (dále jen „PBŘ“) tyto skutečnosti řešily, popř. aplikovaly. Výsledkem pak mohlo být, že se stavba v PBŘ řešila jako změna staveb skupiny I (při splnění stanovených podmínek a úprav), ale zapomnělo se na to, že změnami staveb skupiny I obecně nedochází ke zvýšení požárních rizik, ke zhoršení podmínek evakuace osob nebo zásahu požárních jednotek…  To se  při neznalosti některých historických souvislostí snadno může někdy i stát. Důvodem může být zejména skutečnost, že v období ČSN 73 0760 (popř. ČSN 73 0761) se běžně nezpracovávala (nebyla součástí projektové dokumentace) požárně bezpečnostní řešení (požární zprávy, technické zprávy požární ochrany…). Praxe byla taková, že příslušník OIPO při schvalování PD, popř. při kolaudaci pracoval s dotčenou ČSN, a kontroloval, zda projektová dokumentace její požadavky splňuje. Jak si ukážeme dále, tak i z těchto důvodů se některé dveře opatřovaly oboustranně plechem popř. byly plechové atd. A nejde pouze o ČSN 73 0760. Např. „Požární předpisy pro projektování výškových budov“, (vydaných MV – Hlavní inspekcí požární ochrany v roce 1967) určovaly v čl. 40,  že „…dveře spojující místnosti s chodbami nebo jinými plochami na kterých se zdržují lidé, musí mít minimální odolnost proti ohni 20 minut“.
 
ČSN 73 0760 např. vyžadovala, z důvodu zabránění šíření požáru a kouře, aby otvory:

a)     v požárních zdech a příčkách,

b)     u vymetacích a vybíracích otvorů komínů a vhozů odpadků,

c)     v kotelnách a ve skladech paliv,

d)     ve vratech a okenních otvorech požárních konstrukcí, zřízených s ohledem na požární nebezpečí,

e)     ve zdech a v příčkách, vedoucích na galerie nebo k požárním žebříkům a únikovým chodbám a žebříkům,

f)       v laboratořích kategorie výroby A nebo B,

g)     na půdu v bytových domech, společných domovech a budovách pro bydlení kolektivního charakteru, pokud mají dřevěný krov,

h)     na půdu v obytných domech zemědělského charakteru s podkrovím, ukládají-li se na půdě zemědělské plodiny,

i)       u podzemních podlaží, v nichž se skladují hořlavé látky, u komor pro sběr (spalování) odpadků a u vstupů do podzemních podlaží objektů IV. a V. stupně bezpečnosti proti ohni,

j)       tam, kde je to stanoveno zvláštními předpisy, např. u příručních skladů hořlavých kapalin v lékárnách a drogeriích,

musí být zavřeny požárními dveřmi (resp. dvířky – s odkazem na další ustanovení této ČSN), nebo uzavřeny jim rovnocenným zařízením. Norma dále stanovovala, že pro uzavření otvorů uvedených pod písm. f) až h) a u vstupů do sklepů obytných budov I. až III. stupně bezpečnosti proti ohni (podle písm. i)) mohou být požární dveře nesnadno hořlavé. Nelze-li vzhledem k podmínkám technologického prostupu zřídit požární dveře nebo dvířka, mohou být nahrazeny vodní clonou. Zajímavé bylo i ustanovení o půdách oddělených požární zdí, kdy každá takto oddělená část půdy musela mít samostatný výstup na střechu vikýřem z nehořlavých hmot, světlosti 0,6 x 0,8 m, nebo „padákem“ téže světlosti.

Co se týče požárních dveří, tyto musely být z nehořlavých hmot, a osazeny v nehořlavých rámech nebo zárubních. Musely být samouzavíratelné, otevíratelné z obou stran a v drážkách dobře přiléhat. Výjimečně (viz výše) mohly být požární dveře dřevěné v dřevěných zárubních, ze strany nebezpečí požáru včetně zárubní oplechované; takové dveře nemusí být, s výjimkou dveří u laboratoří, samouzavíratelné. Dveře v požárních zdech měly být umístěny pokud možno nejdále od hořlavých konstrukcí, a musely odolávat ohni nejméně 45 minut; v budovách kategorie výroby A a B musely mít odolnost nejméně 75 minut. Norma dále obsahovala i další specifická ustanovení, týkající se požárních dveří, kdy např. v kapitole únikových cest a východů – společná ustanovení pro průmyslové, obytné a veřejné objekty např. stanovovala, že pro přístup ze schodiště na nepoužívanou půdu se smí použít železného svislého žebříku nebo stupadel, zabezpečených proti postrannímu sklouznutí, s průlezem odolnosti proti ohni nejméně 45 minut apod.

 Odolnost požárních dveří podle jednotlivých konstrukcí byla uvedena v tabulce v příloze 1 – „Meze odolnosti proti ohni a skupiny hořlavosti stavebních konstrukcí*“. Pod odkazovou „*“ jsme se mohli dočíst, že údaje označené +) byly zjištěny zkouškami Výzkumného ústavu stavebních hmot v Praze. Údaje neoznačené (což byl případ i požárních dveří) jsou převzaty ze sovětských předpisů. Tabulka obsahovala rovněž poznámky:

a)     Odolnost stavebních konstrukcí proti ohni se zjišťuje zkouškou ve speciální peci při těchto teplotách:
po 10 minut –  700 oC
po 30 minut –  800 oC,
po 60 minut –   900 oC,
po 480 minut a více – 1250 oC.

Odolnost zdí se uvažuje bez ohledu na to, zda jsou v nich otvory či nikoliv.

Odolnost jiných stavebních konstrukcí se stanoví podle odolností uvedených v tabulce pro obdobné konstrukce.

Liší-li se tloušťka nebo nejmenší rozměr průřezu konstrukce od hodnot uvedených v tabulce, stanoví se odolnost takové konstrukce proti ohni interpolací podle přímky.

U dveří, průlezů a vrat příloha stanovovala tyto meze odolnosti proti ohni:
  

Dveře, průlezy a vrataTloušťka nebo nejmenší rozměr průřezu konstrukce (mm)Odolnost proti ohni (minut)Skupina hořlavosti
1. Ocelové, oboustranně oplechované
Pozn.: Prozatím se považují za dveře odolávající ohni i konstrukce dřevěné, pobité oboustranně plechem nebo z plechu na rámu z ocelových úhelníků.		–30nehořlavé
2. Tytéž, je-li mezera vyplněna nerostnou plstí nebo vatou–70nehořlavé
3. S dřevěnými křídly z desek kladených šikmo ve 3 vrstvách prokládaných azbestovými deskami; křídla pobita plechem podloženým plstí napuštěnou zředěnou hlínou nebo azbestem, s ocelovou, železobetonovou nebo dřevěnou zárubní pobitou ocelovým plechem podloženým plstí a napuštěnou zředěnou hlínou nebo azbestem7590nesnadno hořlavé
4. Tytéž ze dvou vrstev desek5060nesnadno hořlavé
5. Tytéž z jedné vrstvy desek2530nesnadno hořlavé

U výplní otvorů (oken, vikýřů, světlíků), u nichž se požaduje odolnost proti ohni, stanovovala příloha tyto hodnoty:

Výplně otvorů (oken, vikýřů, světlíků), u nichž se požaduje odolnost proti ohniTloušťka nebo nejmenší rozměr průřezu konstrukce (mm)Odolnost proti ohni (minut)Skupina hořlavosti
1. Ze skleněných dutých nebo plných tvárnic–15nehořlavé
2. +) Zasklené drátovým sklem ve dvojitých ocelových křídlech–20nehořlavé
3.+) Jednoduchá železobetonová okna zasklená drátovým sklem–5nehořlavé
4. +) Dvojitá železobetonová okna zasklená drátovým sklem–20nehořlavé

  Tolik stručně o historii některých požárních uzávěrů otvorů v ČSN, které předcházely kodexu norem požární bezpečnosti staveb. Nastává období první poloviny 70. let minulého století (prvopočátky ČSN 73 0802 s modrým pruhem) a slovy klasika (již tenkrát Ing. Vladimíra Reichla, CSc.): „…Z klasických požárních předpisů, které pouze říkaly, co se smí a co se nesmí, vyrůstá nový obor – požární inženýrství…“ (nepřipomíná Vám to dnes něco?). V souvislosti s uplatňováním nových požárních předpisů se začaly používat některé nové zkušební metodiky (proto bylo vhodné zmínit předcházející ČSN) a začala se používat řada pojmů, které se dříve buď vůbec neužívaly, nebo jen velmi omezeně, popř. měly jiný význam. Požární uzávěry otvorů byly definovány jako stavební konstrukce bránící šíření požáru otvory v požárně dělicích konstrukcích. Jsou to požární dveře, vrata, poklopy, klapky a jiné uzávěry v technických nebo technologických zařízeních. Zkušební postupy k hodnocení požární odolnosti požárních uzávěrů byly uvedeny v ČSN 73 0852 PBS „Stanovení požární odolnosti požárních uzávěrů“ (účinnost  03/1976). Požární uzávěry se třídily na uzávěry:

   Požární odolnost stavební konstrukce byla definována jako doba, po kterou stavební konstrukce byla schopna odolávat teplotám vznikajícím při požáru, aniž by došlo k porušení její funkce. Průběh teplot v závislosti na čase (T x t) i zkušební postupy byly jednoznačně stanoveny v ČSN 73 0851 PBS „Stanovení požární odolnosti stavebních konstrukcí“ (účinnost 07/1971). Stavební konstrukce se podle požární odolnosti zařazují do následující stupnice požární odolnosti: 15, 30, 45, 60, 90, 120 a 180 minut, a lze je do uvedené stupnice zařazovat pouze na základě provedených zkoušek nebo početního určení…

Z doporučující projektové ČSN 73 0802 s modrým pruhem se dnem její účinnosti tj. 1. 4. 1977 stala norma závazná (norma bez pruhu byla schválena po připomínkovém řízení 14. 11. 1975). Ve velkém se začaly navršovat požadavky na instalaci „nových“ požárních dveří ve stavbách, a to zejména v tehdejší tzv. socialistické typové bytové výstavbě. Tento stav, na který stavebnictví nebylo moc dobře připraveno, přinesl pak následné problémy v plnění dodávek požárních dveří ze strany tehdejších velkoobchodních organizací, které zajišťovaly jejich výrobu a distribuci, což bude podrobněji popsáno v další části tohoto článku, a to včetně přijímání přechodných opatření. Vzorově se přitom někdy vycházelo i z ČSN 73 0760, ale jak jsme již poukázali, jednalo se o zcela odlišný systém „požární odolnosti“. Nyní k některým skutečnostem po nabytí účinnosti původní ČSN 73 0802 konkrétněji.

Dne 26.1.1976 pod č.j. PO-180/76 vydává tehdejší MV ČSR – Hlavní správa požární ochrany informaci pro Krajské inspekce požární ochrany (dále jen „KIPO“) – „Dveře s požární odolností 30 min.“. V dokumentu se oznamuje, že v rámci Státního úkolu P-12-326-029 z roku 1971 byla dřevařským průmyslem řešena nová konstrukce dveří s požární odolností 30 min. a její vývoj byl ukončen k 31.12.1975. V průběhu roku 1976 budou doposud vyráběné dveře s požární odolností 25 min. postupně nahrazovány dveřmi s požární odolností 30 min. v množství 30 000 ks. Pro hromadnou výrobu těchto dveří je specializován výrobní závod ve Vyšším Brodě n. p. Jihočeské dřevařské závody, s cílovou kapacitou od r. 1977 v množství 120 – 130.000 ks/rok. Dveře mají tyto základní parametry dle prozatímní podnikové normy:

1)     použití  – vnitřní vstupní bytové

2)     způsob otevírání – otočné (otevíravé)

3)     konstrukce –  hladké s polodrážkou

4)     počet křídel – jednokřídlové

5)     směr otevírání – pravé, levé

6)     rozměr dveří –  80/197, 90/197 (v cm)

7)     Dveře se dodávají se zámkem vložkovým a osazují se do ocelové zárubně dle ČSN 74 6511 – konečný návrh. Dveře jsou okovány vrchním kováním, váží 38 kg. Cena 655,- Kčs.

Okresní inspekce byly dále požádány, aby  o možnosti objednávky a vlastnostech těchto dveří informovali projektové a investorské organizace, které spadají do jejich působnosti.

Následně obdržely KIPO (přes nadřízený orgán) opis dokumentu MV SSR – Hlavné správy PO Bratislava pod č.j. PO-1130/9-76 ze dne 8. 10. 1976 „Súhlas na výrobu a montáž požiarnych dveri“ pro Okresný stavebno-montážný podnik Poprad (OSMP Batizovce). Souhlas byl vydán mj. na základě zkoušky požární odolnosti jednokřídlových dveří rozměru 197 x 80 cm pod číslem Z-43/Ve-1976 ze dne 3. 5. 1976, kterou provedl Výzkumný ústav pozemních staveb ve Veselí nad Lužnicí a týkal se výroby a montáže předmětných dveří s požární odolností 120 minut. Zkoušené dveře byly „středním“ představitelem rozměrové řady, kde odolnost proti ohni je při různých plošných velikostech neměnná. Souhlas platil pro rozměrové řady 70  x 197, 90 x 197 a 110 x 197 cm za podmínky, že požární dveře budou odpovídat zkoušenému vzorku.

Obdobně, jako v předchozím odstavci, pak následoval dopis z Bratislavy pod č.j. PO-1857/9-77 ze dne 20. 3. 1978 „Súhlas na výrobu pritipožiarnych poklopov“, kde Hlavná správa PO na základě zkoušky ve Veselí nad Lužnicí Z-108/Ve-1977 ze dne 5. 10. 1977 dala souhlas s výrobou protipožárních poklopů 50 x 50 cm a 60 x 60 cm s požární odolností 120 minut.

I když nosným tématem tohoto článku jsou požární dveře, považuji za vhodné upozornit i na problematiku požárních klapek, protože v ranných počátcích ČSN 73 0802 i zde byly některé těžkosti.

Metodických nařízení, instrukcí, postupů… ze strany nadřízených orgánů bylo vydáno v této oblasti „nepřehledně“, ale celkem zajímavé je např. období kolem roku 1985 – 1986 tj. v období, kdy například „vrcholila“ etapa socialistické výstavby bytových komplexů. Co se odehrávalo? „Došly“ požární dveře – výroba nestíhala vyrábět. Koupit požární dveře ve stavebninách bylo takřka nemožné. Výroba a distribuce dveří se odehrávala v rámci plánovitého hospodářství, a dveře se objednávaly i několik let dopředu! Tak např. dopisem „Požární dveře – přechodná opatření“ čj.: PO/P-3570-1985 ze dne 3. ledna 1986 adresovaném České komisi pro VTIR (vědecko technický investiční rozvoj) – řediteli odboru typizace a materiální základny, který navazoval (reagoval) na závěry porady o požárních dveřích ze dne 3. 12. 1985 na ČK VTIR, kdy se měla posoudit možnost náhradních opatření za dveře s požární odolností 30 minut, sděloval náčelník Hlavní správy Sboru požární ochrany plk. Ing. Pavel Stoklásek (dopis byl zaslán na vědomí KIPO a HS PO MV SSR) odborné stanovisko, že „…Vzhledem k funkci, kterou požární dveře plní v celém komplexu opatření zajišťujících požární bezpečnost staveb, je jejich náhrada rovnocenným opatřením neproveditelná… a není možno…povolit výjimku“. Hlavní správa dále navrhla projednat se zpracovatelem ČSN 73 0833 – Ing.arch. Petrem Syrovým, CSc. možnost přechodné opatření – vydání doplňku citované ČSN ve znění: „U staveb dokončovaných v roce 1985 a 1986 nemusí být v posledním nadzemním podlaží osazovány požární dveře s odolností 30 minut, a mohou být nahrazeny běžnými dveřmi bez předepsané požární odolnosti. Nejpozději do 31. 12. 1990 musí však být tyto běžné dveře dodatečně nahrazeny požárními dveřmi s odolností 30 minut.“. Navrhované opatření v praxi nakonec neprošlo, i když  změna c -3/1987 ČSN 73 0833 byla ve výsledku „zaměřena na snížení investiční náročnosti výstavby“, kdy se např. v některých případech snižoval nejnižší stupeň požární bezpečnosti požárních úseků v tehdy platné tabulce 1.

Situace „gradovala“ a požární dveře v dostatečném množství stále nebyly. Na základě podnětu KS Sboru PO při Svč. KNV v Ústí n. L. byla tato dopisem HS Sboru PO Praha čj.: PO/P-1847-1986 ze dne 15. 7. 1986 ve věci „Modernizace bytového fondu“ informována, že „…Podle sdělení ČK VTIR a MP ČSR bude nedostatek požárních dveří pro bytovou výstavbu vyřešen počínaje příštím rokem. Do té doby je nutno celou záležitost řešit s přihlédnutím k územní specifice, nelze tedy globálně stanovit řešení výjimkami nebo úpravami dveří. Doporučujeme preferovat úpravy dveří; v každém případě je však návrh způsobu úpravy povinností projektanta, nikoliv orgánů PO. Technicky je možné upravovat všechny druhy dveří, nejen plné.“ (podepsáno náčelníkem plk. Ing. Pavlem Stokláskem). Výsledkem v praxi mj. mohlo být, že se požární dveře „půjčovaly“ z jedné stavby na druhou, prosklení dveří se „běžně“ upravovalo např. průmyslovým drátosklem, dveře z lehkých slitin a s prosklením z drátoskla „vykazovaly dostatečnou“ požární odolnost, dřevěné dveře se oboustranně oplechovaly plechem tl. 1 mm (viz problematika ČSN 73 0760 uvedená výše), provádělo se „početní stanovení požární odolnosti dveří“, apod.

V poslední třetině tohoto pojednání se zmíníme o některých prvotních výrobcích požárních dveří, s kterými se můžeme i dnes setkat např. při jejich kontrole jako požárně bezpečnostního zařízení. Bude se jednat pouze o zkrácený popis, protože v opačném případě by to bylo v neprospěch stručnosti a přehlednosti tohoto pojednání (Informace byly čerpány z Katalogu výrobků pro stavební část staveb – požární bezpečnost staveb vydaného ČSVA Praha v březnu 1987). Řada dveří běžně obsahovala i azbestové prvky – těsnění, desky…

S určitým nedostatkem požárních dveří jsme se při výkonu SPD setkávali i v dalších letech. Na počátku 90. let minulého století se pak začaly objevovat i možnosti úpravy např. stávajících ocelových dveří protipožárními nátěry. Pro zajímavost – v informaci č. 1 tehdy neznámé firmy J.Seidl & spol. se můžeme dočíst, že na základě atestace podle ČSN 73 0852 ve Veselí nad Lužnicí, firma provádí „…Na běžná typová ocelová vrata i dveře včetně vrat závěsných… laminovaný, armovaný protipožární povlak DEXAMIN – AKTP C 6690 pro dosažení požární odolnosti 30 minut… Předepsaná tloušťka vrstvy min. 4,5 mm, Hmotnost/m2 cca 5 kg...“

Historie dané problematiky je samozřejmě mnohem rozvinutější a bohatší. Požární dveře dnes nabízí kde-kdo a tak alespoň toto malé ohlédnutí zpátky do minulosti nás donutí někdy trošku o požárních uzávěrech zapřemýšlet.

P.S. Poznámka redakce:

        K uvedenému příspěvku pouze dva doplňky. Laminované nátěry Dexamin na plechové uzávěry a vrata až do velikosti 240 x 240 cm byly průkazně odzkoušeny zkušebnou VÚPS ve Veselí a vyráběly se několik let, tuším až do roku 1999. Nešlo o běžné nátěry, ale o laminovanou vrstvu o min. tloušťce 3 – 5 mm.

        Tzv. „Vyšebrodské“ požární uzávěry s odolností PB 30 C1 a některé další systémy, užívané jako vložky zejména do bytových dveří, obsahovaly jako izolační materiál Izomin, což jsou izolační desky ze směsi čedičových a azbestových vláken. Tyto bytové dveře s Izominem jsou s největší pravděpodobností používány až dodnes ve většině panelových domů v celé ČR i SR, postavených do roku 1990 a možná ještě déle, a nikdo se s tím nezabývá, což z hygienického hlediska může být poměrně riskantní.

E.V.

Sdílejte článek

Další články v sekci Technický zpravodaj