Kde nás najdete? Zakázkové oddělení: 499 320 459, technická kancelář: 608 075 005, 281 017 369
Kde chybí prevence,
hasiči nepomohou!
34
LET

Požární uzávěry v praxi (I. část)

Publikováno dne 22. 10. 2014

Autor: Ing. Petr Bohuslav

K napsání tohoto článku mě inspirovala zpráva o požáru v domově seniorů. Duchapřítomná ošetřovatelka tam zavřela dveře do sousedního oddělení a zabránila tak rozšíření požáru. Nic dalšího o tomto požáru nevím, a nevím ani, do jaké míry byla tato informace přesná. Vím však, že takto by požární bezpečnost asi fungovat neměla.

Bohužel s navrhováním a především funkcí požárních uzávěrů je někdy problém, a to i v případě, že vyhoví platným normám.

Zdálo by se, že navrhování požárních uzávěrů je jednoduché, stačí dodržet normy. Téměř všichni si pamatujeme, že jako dveře mezi „běžnými“ požárními úseky navrhujeme typ EW xx; pokud dveře vedou do chráněné únikové cesty, pak typ EI xx. Jsou-li nad zemí, mohou být kategorie DP3, pod zemí je nutná DP1. Hodnoty xx stanoví tabulka. Vzhledem k tomu, že požární uzávěry mají být při požáru uzavřeny, předepisujeme samozavírač – C.

Mnoho projektů, které mi projdou rukama a jsou schváleny, tak také skutečně vypadá. Při pochůzkách po stavbách, kde naše firma provádí nějaké práce, při kontrolách PBZ (většinou jiných prvků než uzávěrů) nebo i při běžných návštěvách různých objektů, kdy se díky profesionální deformaci nejdříve podívám na strop, stěny a následně na požární uzávěry, se setkávám s různými „nepřesnostmi“. Nemám-li v ruce projekt, je těžké odhadnout, zda jde o chyby provedení nebo projektu. V každém případě – jak z hlediska projektanta, tak z hlediska dodavatele stavby, případně jeho subdodavatelů – může být každé pochybení v předepsané klasifikaci požárního uzávěru dosti drahé. (A to nemluvím o provozovateli, který většinou nemá tušení, že dveře mají i jinou funkci než aby netáhlo.) Jistě, norma připouští různé výjimky. Bohužel občas žádnou výjimku z ČSN nenaleznu, a vzniká problém: Kdo to zaplatí?

Zrekapitulujme si nejprve požadavky ČSN:

Stručný výčet z požadavků norem: 73 0802, kapitola 8.5:

8.5.1 Otvory v požárních stěnách a v požárních stropech musí být požárně uzavíratelné (tj. v případě požáru uzavřeny); způsob uzavírání, popř. uzavírací mechanismus (samozavírače), musí odpovídat provozním podmínkám.

Požární odolnost uzávěrů otvorů v požárních stěnách a v požárních stropech se stanoví podle stupně požární bezpečnosti přilehlých požárních úseků podle tabulky 12, položky 2 a 12b).

Požární uzávěry podle tabulky 12, položky 2a) s požadovanou požární odolností
nejvýše 30 minut, mohou být i z konstrukcí druhu DP3, pokud tyto uzávěry jsou v prvním podzemním podlaží a oddělují požární úseky nevýrobního charakteru.

Požární odolnost požárních uzávěrů nemusí být nikde vyšší než požár­ní odolnost konstrukcí, v nichž jsou osazeny (např. střešní plášť). Požární uzávěry, které z provozních důvodů jsou trvale nebo převážně otevřeny, musí být vybaveny zařízením, které v případě požáru úseků, které oddělují, umožní jejich samočinné uzavření.

POZNÁMKA Navržené požární uzávěry musí také odpovídat ustanovení statě 5.5 ČSN 73 0810 ( např. třídám požární odolnosti, klasifikacím samozavíracích zařízení, kriteriím izolací I1, I2 , resp. EI1 či EI2). Běžné označení požárních uzávěrů je např. EW  15- X  DP3, kde  X  charakterizuje parametry vlastností podle ČSN EN 13501-2/A1.

…..

73 0804, kapitola 9.7:

9.7.1 Požární uzávěry otvorů v požárních stěnách, stropech a obvodových stěnách musí být uzavírány mechanismem, který odpovídá provozním podmínkám. Požární uzávěry chráněných únikových cest a provozů 5. až 7. skupiny výrob (viz přílohu E, tabulku E.1) musí být zajištěny tak, aby se samočinně uzavíraly buď bezprostředně po každém otevření (např. samozavíracím mechanismem) nebo po vzniku požáru (např. dálkově ovládaným samozavíračem reagujícím na impulz z ústředny elektrické požární signalizace nebo na impulz přilehlého hlásiče elektrické požární signalizace).

Požární uzávěry, které z provozních důvodů jsou trvale nebo převážně otevřeny, musí být vybaveny zařízením, které v případě požáru úseků které oddělují umožní jejich samočinné uzavření.

POZNÁMKA V případě požáru musí být požární uzávěry vždy uzavřeny; to zpravidla vyžaduje užití samozavíračů, ať již lokálně či dálkově ovládaných (např. z ústředny EPS), nebo jiných zařízení odpovídajících daným provozním podmínkám. Uzávěry, které nemají zajištěné samočinné uzavření při vzniku požáru, nelze považovat za odpovídající této normě; výjimkou jsou případy prokazatelně trvale uzavřených uzávěrů.

73 0810, kapitola 5.5:

5.5.1 Požární odolnost požárních uzávěrů ve stěnách a ve stropech s požárně dělicí funkcí, ústících do chráněných únikových cest, se hodnotí:

a)    podle 7.5.5.3.1 a 7.5.5.3.2 ČSN EN 13501-2:2008; kritérium vlastnosti je celistvost a izolace (EI);

b)    podle 7.5.5.3.3 ČSN EN 13501-2:2008, kde kritériem vlastnosti je celistvost a radiace (EW), pokud jde o uzávěry ve stěnách podle 5.3.4 a uzávěry vymezené ČSN 73 0802 nebo ČSN 73 0804, popř. o jiné případy uzávěrů EW jmenovitě uvedené v normách požární bezpečnosti staveb.

POZNÁMKA Nejsou-li z jakýchkoliv důvodů požární uzávěry EW k dispozici, nahrazují se bez dalšího průkazu uzávěry druhu EI (např. EW 90 → EI 90). Požární odolnost požárních uzávěrů je zpravidla požadována z obou stran; v konkrétních případech, kde tepelné namáhání požárních uzávěrů je pouze z jedné strany, může postačovat i požární odolnost jen z jedné strany (např. u požárních uzávěrů do chráněných únikových cest, u některých uzávěrů výtahových šachet).

5.5.2 Požární odolnost požárních uzávěrů ve stěnách a ve stropech s požárně dělicí funkcí mezi požárními úseky, kromě případů chráněných únikových cest (viz 5.5.1), se hodnotí podle 7.5.5.3.1 a 7.5.5.3.3 ČSN EN 13501-2:2008. Kritériem vlastnosti je celistvost a radiace (EW).

5.5.3 Požadavky na třídy požární odolnosti pro požární uzávěry EI či EW stanovuje 4.9 (jde o doby 15, 30, 45, 60 a 90 minut).

Požární uzávěry EI osazené v konstrukcích stěn či stropů druhu DP1 mohou vykazovat kritérium izolace I2. U konstrukcí druhu DP2 a DP3 je kritériem izolace I1 (viz 5.2.3.3 ČSN EN 13501-2:2008).

U požárních uzávěrů EW, popř. E, osazených v konstrukcích druhu DP1, se teploty na zárubních samostatně nesledují a nehodnotí.

U změn staveb skupiny I. nebo II. objektů OB 1, OB 2 a OB 3 podle ČSN 73 0833 se vyměňované dveře za dveře požární mohou osazovat i do stávajících ocelových zárubní bez dalšího hodnocení těchto zárubní. Stejně se posuzují i požárně upravované stávající dveře, přičemž požární odolnost upravovaných dveří se může prokazovat i podrobnějším výpočtem odolnosti EI, nebo EW.

POZNÁMKA Požární uzávěry dopravníkových systémů prostupujících požárními stěnami či stropy se posuzují podle 7.1 až 7.4.

…

5.5.6 Uzávěry otvorů ve stěnách oddělujících požární předsíň od ostatních prostorů chráněné únikové cesty typu B nebo C nemusí vykazovat požární odolnost, avšak musí bránit proniku kouře, a musí být hodnoceny na kouřotěsnost třídou Sa podle 7.5.6 ČSN EN 13501-2:2008 a musí být vybaveny samočinným uzavíracím zařízením (zpravidla postačují běžné typy samozavíračů), které nejsou tepelně namáhány, viz 5.5.8.

5.5.7 U změn staveb, kde se posuzují stávající dveře, popř. v jiných případech, kde jsou např. u dveří překročeny limity proniku kouře podle 7.5.6.3.1 ČSN EN 13501-2:2008, se vhodnost uzávěru z hlediska kouřotěsnosti posuzuje komplexně výpočtem, a to s ohledem na velikost prostoru kam kouř může pronikat, a jeho větratelnost, s ohledem na tlakové rozdíly a na plochu spár posuzovaných dveří, popř. na rozsah infiltrace. Pro komplexní posouzení je rozhodující koncentrace kysličníku uhelnatého s limitem 400 mg·m-3 (což odpovídá rozptylu kouře cca 1:30).

POZNÁMKA Podle 4.9 se kromě jmenovitě uvedených případů (např. v ČSN 73 0802) zpravidla nepožadují požární uzávěry vyhovující současné klasifikaci EI či EW a Sa či Sm podle ČSN EN 13501-2. V některých případech lze však požárně odolné a kouřotěsné uzávěry doporučit, např. v požárních úsecích, kde jsou osoby se sníženou schopností pohybu. Kouřotěsné požární uzávěry se samozavíračem se označují např. EI 30-SaC2 DP3.

Při posuzování zakouřenosti prostoru v důsledku infiltrace plynů stavebními konstrukcemi se postupuje podle stejných zásad.

5.5.8 Požární uzávěry otvorů musí být při požáru uzavřeny. Jsou-li vybaveny samouzavíracím zařízením, musí toto zařízení zajistit správné a funkční uzavření všech otevíratelných částí.

Požadavky na uzavírací zařízení lze určit podle charakteru požárního uzávěru v rozmezí C0 až C5 podle 4.8.1 ČSN EN 14600:2006 (např. klasifikaci C1 odpovídá 500 cyklů, klasifikaci C5 pak 200000 cyklů). Pokud se samozavírače požadují, doporučuje se volit klasifikaci C2, u shromažďovacích prostorů a chráněných únikových cest  typu B a C volit klasifikaci C3 (50 000 cyklů).

POZNÁMKA Pokud ČSN 73 08.. nestanoví jinak (např. OB 2 podle ČSN 73 0833), jsou požární uzávěry otvorů buď samočinně uzavřeny po každém otevření, nebo jsou převážně otevřené a samočinně se uzavírají při vzniku požáru. Požární uzávěry které jsou převážně otevřené nesmí být vybaveny či doplněny zařízeními, které by blokovaly jejich samočinné uzavření (např. řetízky, klíny, posuvníky, nerovností podlah-rohožky). U požárních uzávěrů technických prostorů (např. uzávěry požárních úseků elektrických rozvaděčů, instalačních šachet, technických komor), se předpokládá jejich trvalé uzavření (bez samozavíračů apod.)

5.5.9 Požární uzávěry (jakož i dveře – uzávěry bez požární odolnosti) vyskytující se na únikových cestách musí mít ve směru úniku osob kování, které umožní po vyhlášení poplachu (nebo po jinak vzniklém ohrožení) otevření uzávěru ručně či samočinně (bez užití jakýchkoliv nástrojů), ať již uzávěr je běžně zamčený, zablokovaný či jinak zajištěný proti vloupání apod.

POZNÁMKA Další požadavky na užití jednotlivých druhů požárních uzávěrů stanoví ČSN 73 0802, ČSN 73 0804 a navazující požární normy. Požární uzávěry jsou součástí požárně dělicích konstrukcí, bránících šíření požáru mimo požární úsek, a proto v případě požáru nesmí být otevřené, a vždy musí umožnit předpokládanou evakuaci osob. Za požárně nepřijatelná řešení se považují varianty, které nezaručují požadovanou funkční ovladatelnost požárních uzávěrů, např. krabička s klíčem u požárních dveří, nebo uzavření požárních dveří po­mocí řetízků, visacích zámků apod. K zajištění bezpečné evakuace musí být proto jakékoliv dveře nacházející se na cestách, kterými unikají osoby z požárních úseků a z objektu, otevíratelné bez užití jakýchkoliv nástrojů; požární uzávěry, které nejsou používány při evakuaci osob (např. požární uzávěry otvorů instalačních šachet) mohou zůstat zamčené apod.

5.5.10 Požární uzávěry v obvodových stěnách musí splňovat stejná kritéria vlastností jako stěny, ve kterých jsou zabudovány (viz 5.4.2 b) z vnitřní strany (EW) a 5.4.4 b) z vnější strany (EI), viz poznámku 5.4.4. Požadované třídy těchto uzávěrů se stanoví podle 4.9.

POZNÁMKA Požární uzávěry, které vykazují požadovanou požární odolnost z vnitřní strany, se považují za vyhovující i z vnější strany.

Zatím se pohybujeme v rámci jen těch nejzákladnějších norem, a už zde je vidět, že každému jednotlivému požárnímu uzávěru v objektu je nutné samostatně věnovat pozornost nejen z hlediska vlastní klasifikace (EW/EI xx), ale především z hlediska vybavení kováním a příslušenstvím.

Za jeden z nejdůležitějších prvků považuji zámek a kování na únikových cestách. V normách je několikrát opakováno: „…musí mít ve směru úniku osob kování, které umožní po vyhlášení poplachu (nebo po jinak vzniklém ohrožení) otevření uzávěru ručně či samočinně (bez užití jakýchkoliv nástrojů), ať již uzávěr je běžně zamčený, zablokovaný či jinak zajištěný proti vloupání apod.“ To se týká všech dveří na únikových cestách!

Jestliže je tedy v takovýchto dveřích namontován obyčejný zámek s běžným kováním, který se dá uzamknout, je více než pravděpodobné, že postupem času (většinou na základě nějaké zkušenosti s poškozováním či znečišťováním objektu, případně kvůli krádežím nebo i jiné závažnější trestné činnosti v domě) nájemníci nebo majitelé rozhodnou o zamykání těchto dveří. Tyto uzávěry považuji jak za špatně provedené (možná i vyprojektované), tak i za špatně zkolaudované. Ochota vlastníků či nájemníků řešit tyto nedostatky dodatečně je nulová. Převládá pocit, že „u nás nikdy hořet nebude, a jiné důvody, proč bychom museli objekt v panice opouštět, si už vůbec nedovedeme představit“. V Praze je několik objektů, kde provádíme kontroly, a ačkoliv to každý rok píšeme do zprávy, situace s uzamčenými dveřmi na ÚC se nemění. Nájemníci trvají na svých argumentech, a orgán, který by je mohl dotlačit ke změně, nemá dostatečnou kapacitu. Čeká se na tragédii?

Na těchto dveřích zkrátka musí být již ve fázi projektu předepsán panikový zámek (nezaměňovat s panikovým kováním předepisovaným pro shromažďovací prostory!).

Uzávěry v každodenním provozu činí potíže nejen tím, že je není možné v případě nouze dosti snadno a rychle otevřít, ale často též ani přirozeně uzavřít. V normách se na několika místech opakuje: „V případě požáru musí být požární uzávěry vždy uzavřeny; to zpravidla vyžaduje užití samozavíračů, ať již lokálně či dálkově ovládaných (např. z ústředny EPS), nebo jiných zařízení odpovídajících daným provozním podmínkám. Uzávěry, které nemají zajištěné samočinné uzavření při vzniku požáru, nelze považovat za odpovídající této normě; výjimkou jsou případy prokazatelně trvale uzavřených uzávěrů.“

Pokud je uzávěr jednokřídlý, většinou s návrhem a provozem nebývá velký problém (kromě případů zaklínování či demontáže samozavírače, který provozovatele obtěžoval). Jak ale zdůvodnit dvojkřídlé dveře s jedním samozavíračem? Teoreticky si dovedu představit, že předepíšu-li na požární uzávěr určitý parametr – např. C2, bude dodán patřičný samozavírač na všechny jeho prvky, včetně příslušenství a všech dokladů ke kolaudaci. Bohužel v praxi to tak nefunguje, téměř vždy je samozavírač namontován pouze na aktivním křídle dveří. Jak stanovit u pasivního křídla, zda jde o „prokazatelně trvale uzavřený uzávěr“? Tím, že k jeho otevření není potřeba „speciálního nářadí“, jako je tomu v některých jiných zákonných úpravách (např. závěsné zařízení na motorových vozidlech)? Na zdolání většiny starších zástrčí je nutno mít šroubovák – je to speciální nářadí? Někdo to zvládne bez něj, novější typy zástrčí otevře i dítě. V žádném případě však v praxi nelze předpokládat, že pasivní křídlo dveří bez samozavírače bude trvale zajištěno, uzamčeno a klíče (šroubovák) od něj bude mít pouze poučená – proškolená osoba. Pasivní křídlo ve skutečnosti nejspíš zůstane otevřené, případně jen přivřené a nezajištěné. Většinou pouze proto, že to uživatel neví.

Norma to nepožaduje, ale byl bych pro předpis, který by nařizoval výrazné označení požárního uzávěru a upozornil na základní funkci a manipulaci s ním („požární uzávěr“, „musí být uzavřen, po průchodu uzavřít, trvale neblokovat“…) a tím nemyslím dnes povinné značení dle vyhlášky 202/1999 Sb. V některých objektech se s takovým označením setkávám, ale jsou to spíše výjimky. Většinou tam bývají požární uzávěry v bezvadném stavu a je vidět, že o ně pečuje někdo, komu na požární bezpečnosti záleží. Snad má nějaký vliv i zmíněná cedulka.

Podle mého názoru by v projektu nebo v předávací dokumentaci mělo být jasně stanoveno, co se při provozu objektu smí, případně nesmí (nesmějí se zamykat únikové východy, nesmějí se zajišťovat elektromagnety, odstraňovat informační tabulky o směru úniku…), ale to je asi zcela mimo realitu.

Při podrobném prostudování norem 73 08xx se dočteme i o mnohých dalších úlevách na vybavení nebo instalaci požárních uzávěrů. Je jisté, že každá norma vždy odráží stav poznání a úroveň technických prostředků v okamžiku svého vzniku. Technické prostředky však za dobu platnosti těchto norem poněkud pokročily, a je otázka, není-li již čas normy upravit. Jakým směrem by se měly změny ubírat, je věc širší diskuse, kterou bych rád rozvinul v dalším čísle. Máte-li nějaké zajímavé postřehy k danému tématu, napište.

Doplnění k příspěvku Ing. Bohuslava

Je pravdou, že požadavky norem řady ČSN 73 08xx jsou dnes v mnoha ohledech zastaralé (vzhledem k době jejich vydání v r. 2009/2010) a neodrážejí skutečnosti, vztahující se k normám zkušebním (ČSN EN 1634-1), klasifikačním (ČSN EN 13501-2+A1) a normám pro rozšířené aplikace výsledků zkoušek (ČSN EN 15269-xx).

Dle nově vydané zkušební normy ČSN EN 1634-1 (účinné od 1. 7. 2014 a převzaté zatím v originále, v současné době se zpracovává překlad) již nelze zkoušet vodorovně orientované uzávěry (tedy uzávěry ve stropech a podhledech).

Ve zrušené ČSN EN 1634-1 (zrušené k 1. 7. 2014) byl v čl. 1 následující text:

„ Tato metoda může být analogicky použitá i pro stanovení požární odolnosti nenosných, vodorovně orientovaných dveří, uzávěrů a otevíravých oken. Tento druh uzávěrů však zde není přímo popsán, a oblast přímé aplikace uvedená v kapitole 13 neplatí pro vodorovně orientované výrobky.“

Znamenalo to, že výrobky se podle této normy zkoušely, ale neměly žádnou oblast aplikace. To znamená, že co bylo vyzkoušeno, to bylo zaklasifikováno a dál nic.

Ale dnes podle této normy nelze ani zkoušet, tedy ani klasifikovat.

Můžeme sice zkoušet podhledový systém s revizními dvířky, s revizní klapkou podle ČSN EN 1364-2, ale tady nemáme žádnou možnost aplikace/rozšířené aplikace pro změnu velikosti uzávěru a další úpravy. Navíc výrobce těchto uzávěrů vždy nějakým způsobem deklaruje i správnost podhledu (který nedodává, nemontuje), jen jej garantuje svým certifikátem.

Ale co nyní s poklopy se zavěšenou skládací schodnicí, poklopy pojezdovými/ pochozími a pod., a to jak požárně odolnými tak kouřotěsnými?

Jak se budou nově zkoušet, jak se budou klasifikovat? A co s klasifikacemi, které byly dosud vydány?

To je řada otázek, na které teprve budeme hledat odpovědi.

Jana Buchtová – PAVUS, a. s.

Sdílejte článek

Další články v sekci Technický zpravodaj