Kde nás najdete? Zakázkové oddělení: 499 320 459, technická kancelář: 608 075 005, 281 017 369
Kde chybí prevence,
hasiči nepomohou!
34
LET

Úvahy nad požární ochranou stavebních konstrukcí (1.)

Publikováno dne 4. 11. 2009

Autor: Eduard Vašátko

Tento článek je psán jako námět k zamyšlení s cílem – pokud redakce dovolí – vyvolat diskusi mezi odborníky – investory a dodavateli. Vychází z mých zkušeností z více než 30 leté praxe výzkumného pracovníka, vedoucího rezortní zkušebny v materiálové oblasti a v souč. době technického ředitele aplikační firmy v oblasti požární ochrany. Nedělám si ale žádné iluze o tom, že se mnou budou všichni souhlasit. Možná, že je všechno jinak. Budu velmi rád, když mě někdo přesvědčí …

I když v současné době stavební konjunktura vrcholí a převažující část staveb je financována již ze soukromých a nikoliv státních zdrojů, je někdy až zarážející, jak málo dbají investoři na celkovou ekonomiku staveb, které financují. Neplatí to samozřejmě ve všech profesích stejně, v provádění protipožární ochrany stavebních konstrukcí je to však zcela zjevné. Na jedné straně je zřetelná snaha o maximální úspory nákladů investičních, na druhé straně naprostá nevšímavost k budoucím nákladům provozním u dokončeného stavebního díla. Souvisí to pravděpodobně se dvěma současně působícími faktory – požární zajištění stavební konstrukce patří mezi neefektivní náklady, které nepřinášejí okamžitý zisk a jsou tedy pro investora z jeho hlediska „zbytečně vyhozenými penězi“. Vedle toho jsou obvykle stavby prováděny dodavatelsky, takříkajíc “ na klíč“ a dodavatel se snaží hledat pokud možno nejlevnější řešení, které ještě zaručuje, že při kolaudačním řízení ze strany orgánů PO nenarazí. Značnou roli hraje dosud i skutečnost, že se k projektům až dosud jen málokdy vyjadřují pojišťovny, u kterých bude objekt pojištěn po dokončení a že u nás dosud není příliš běžné limitovat výši pojistného m.j. i podle kvality požárního zabezpečení stavby.

Protože jsem soudním znalcem v oblasti materiálů v požární ochraně, mám možnost z tohoto hlediska na jedné straně konsultovat projektovou dokumentaci staveb všeho druhu, vedle toho pak čas od času i hodnotit životnost různých materiálů při rekonstrukcích a důsledky použití jednotlivých materiálových systémů po požáru. Mám zato, že v této oblasti existuje řada nedořešených otázek:

Je pochopitelné, že se dodavatel i investor snaží šetřit. Protože v normách jsou dána pouze základní kriteria, která musí stavba splnit, má-li být zkolaudována, přičemž není určeno, jakými prostředky se požadovaných parametrů dosáhne, je logické, že jsou hledány cesty, jak dosáhnout schválení stavby při minimálních nákladech. Málokdo si však uvědomuje, že řešení by mělo být posuzováno nejenom z hlediska okamžité potřeby a dosažení jakéhosi souhlasu státní správy, ale především z pozice dlouhodobého uživatele. Každý materiál, použitý k protipožární ochraně nosné konstrukce musí být zvažován nejenom z hlediska svých požárně technických vlastností, ale musí být volen i podle řady dalších parametrů, zda vůbec může na daném místě plnit svůj účel. Navrhování materiálů pro jednotlivé konstrukce totiž vyžaduje podrobnou znalost nejenom materiálů samotných, ale i zkušebních norem, kterými byly jednotlivé vlastnosti ověřovány a chování těchto materiálů v jednotlivých typech stavebních konstrukcí i z dlouhodobého hlediska. Pokusím se to objasnit na konkretním příkladu.

Nejrozšířenějším typem protipožární ochrany ocelových nosných konstrukcí jsou v intervalu 15 – 45 minut požární odolnosti zpěňovatelné nátěry na organické bázi. Tyto nátěry, které se aplikují přímo na konstrukci, se při požáru rozkládají a vzájemnou reakcí pyrolysních produktů vytvářejí na povrchu chráněného prvku objemný uhlíkatý zbytek (pěnu) obvykle o výšce 5 – 10 mm, která má tepelně izolační vlastnosti a po určitou dobu kon- strukci chrání.

Z hlediska uživatele jsou tyto systémy ideální, protože nemění vzhled nosné konstrukce, lze je v řadě případů nanášet jako součást antikorozního systému a to včetně estetické povrchové úpravy, mají tlouštku 300 až 3000 mikrometrů, nezatěžují dodatečně konstrukci atd.

Aby bylo možno tyto nátěry ve stavbách používat, musí být ve smyslu platných předpisů jejich funkční vlastnosti ověřeny a prokázány. Podle současné praxe k tomu účelu postačí zkouška podle ČSN 73 0851, která stanoví požární odolnost stavebních konstrukcí. Zde přichází první kámen úrazu – nátěr není stavební konstrukcí, zkouší se tedy stavební konstrukce, opatřená nátěrem. Tím se ovšem do posuzování funkce nátěru zanáší další faktor, totiž způsob provedení nátěru na zkoušené konstrukci, t.j. příprava podkladu (např. pískování), typ použitého základního nátěru, tlouštky vrstev základního i funkčního systému, krycí nátěr a jeho tlouštka a složení. Další roli mohou sehrát technologické aspekty – doba zasychání jednotlivých vrstev a systému jako celku, rel. vlhkost prostředí během zasychání atd. Jinými slovy – v daném okamžiku není tedy průkazně zkoušen nátěr, ale ucelený systém, včetně konkretní konstrukce.

Sdílejte článek

Další články v sekci Problematika požární ochrany