Kde nás najdete? Zakázkové oddělení: 499 320 459, technická kancelář: 608 075 005, 281 017 369
Kde chybí prevence,
hasiči nepomohou!
34
LET

Výrobky ve stavbách a výrobci

Publikováno dne 30. 10. 2015

Autor: Ivana Nohová

Ve dnech 9. a 10. června jsem byla na 7. mezinárodní konferenci, kterou pořádala Profesní komora požární ochrany na téma „Aplikace právních předpisů pro požární bezpečnost staveb“ ve velmi příjemném prostředí Pivovaru Černá Hora. Toto téma jsme vybrali proto, že život na stavbách plyne svým neměnným způsobem bez výrazných ohledů na právní předpisy, kterými by se měl řídit. Záštita Ministerstva pro místní rozvoj a ČKAIT byla pro takový obsah konference důležitá. Chtěli jsme vyprávět příběh stavby od její přípravy, přes projektové práce, realizaci až po výkon státní správy a její užívání. Všechny přednášky byly zaměřeny na praxi, a nejčastější chyby, které se vyskytují, a podle reakcí účastníků bylo co od fundovaných přednášejících z MMR, ČOI, ČKAIT, PAVUS i zkušených projektantů poslouchat. Žhavým tématem byly zkoušky mediálně známých požárních dveří s popisem zjištěných chyb, obrazové dokumentace zkoušek, a následných úkonů dozorčího orgánu, kterým je ČOI.

Pro mě byl velmi zajímavý kulatý stůl, za kterým seděli představitelé výše uvedených orgánů, a dotazy z pléna, na které odpovídali. Dotazů bylo hodně, a téměř všechny mířily na téma: „Co stát udělá pro to, aby se zlepšila kvalita stavebních výrobků“. Snaha o nápravu by byla v pořádku, protože všichni víme, že daleko před kvalitou výrobku je jeho cena jako jediný ukazatel, podle kterého je vybrán. Jenže státní úředník se může chovat jen podle předpisů, které ho k nějakým úkonům zmocňují. Výrobci, kteří se dotazovali, potvrdili, že vědí o vadách levných výrobků, zabudovávaných do staveb, a leckdy k takovému chování sami přispívají, a čekají, kdy jim to ten zlý úředník zakáže. Nejsou ochotni přijmout jediný možný, a dlouhá léta zveřejňovaný fakt, že za kvalitu výrobku odpovídá jen výrobce, a nikdo jiný. Stát může zajistit stažení vadného výrobku z trhu, nařídit výměnu zabudovaných nekvalitních výrobků za kvalitní, a maximálně ještě finančně postihnout takového nepoctivého výrobce (dodavatele nebo distributora). Nemůže ale provádět dozor na všech stavbách, a za kvalitu výrobků tím ručit. Z řad výrobců jsem neslyšela ani jediný návrh, co dělat pro zlepšení neuspokojivého stavu. Jestliže požárně bezpečnostní zařízení musí projít kontrolou jeho provozuschopnosti, nebude způsob kontroly řešit právní předpis, ale především průvodní dokumentace jeho výrobce. Jen on ví, kde jsou zranitelná slabší místa, na která je potřeba dohlédnout. Žádný úředník nemůže být tak fundovaný, aby v této věci výrobce nahradil, a může tak garantovat jen správný postup všech účastníků. Velmi důležitý je v tomto ohledu i projektant, který by měl požadované rozhodující vlastnosti výrobku do svého projektu vždy uvést, a tím usnadnit výběr správného výrobku. Velké rezervy mají výrobci na trhu v propagaci svých výrobků, kde by kromě technických vlastností měli dát důraz na kvalitu jejich výrobků, a to nejen obligátní všeobjímající větou, ale specifikací, v čem je jejich kvalita jiná, co znamená pro vlastnosti stavby, a jak je zajištěna. Každý investor chce ušetřit, ale mám osobní zkušenost, že pokud je mu dostatečně vysvětleno, co pro něj v důsledku špatný výrobek nebo levný návrh znamená, v naprosté většině s dražším, ale lepším řešením souhlasí. Dlouhá léta jsem jako profesionální hasič propagovala funkční zkoušky zařízení odvodu kouře a tepla pomocí vyvíječe netoxického kouře. V naprosté většině staveb při takových zkouškách nebyla chyba v elektrice, výkonu motorů nebo průměru a tvaru potrubí, ale „jen“ v nastavení listů na výústcích vzduchotechnického potrubí. To z papírů, kterými se kvalita a funkčnost zařízení dokládá, ani z praktické zkoušky bez kouře, nikdo nepozná. Po několika zkouškách už předem budete vědět, jaký bude výsledek, pokud máte odvětrat lomenou chráněnou únikovou cestu, neboť do ní vyčnívají překlady a jiné konstrukce, za kterými se vytvoří pytel kouře, který na komunikaci sedí a sedí. Jenže kouřová zkouška by měla být samozřejmou snahou výrobce nebo zhotovitele takového zařízení, a ne úředníka. Vždyť přece výrobce prokazuje, že je jeho zařízení funkční a dokonalé. Já jsem jako úředník kouřovou zkoušku při pochybnostech prováděla proto, že neodvětratelný kouř všichni účastníci viděli, a argumentace, že se přece všechno točí, odpovídá normám i technickým předpisům, a proto mi ten doklad musí stačit, pak nikdo nepoužil. Koordinační zkouška všech požárně bezpečnostních zařízení je velmi důležitá, ale v praxi bývá problém určit, kdo bude garantem takové zkoušky. Je úplně jedno, jestli to bude stavbyvedoucí nebo projektant požární bezpečnosti stavby, případně někdo úplně jiný. Často jím bývá dodavatel EPS, který je ale jen jedním ze všech dalších zařízení. Sice je obvykle ovládá, ale těžko může vyzývat své kolegy, aby další zařízení při nefunkčnosti upravili. Na jednu stranu všem úředníci vadí, a na druhou stranu nedokáží převzít odpovědnost za své konání. Tržní válka by se neměla odehrávat na poli normalizace, kde nemá žádný obchodní zájem místo, ale v nabídkách kvalitních výrobků, které budou nekompromisně ty nekvalitní odsouvat na druhou kolej.

Ostatně velmi zajímavá byla na konferenci i vystoupení zahraničních hostů. Na Ukrajině převzaly z velké části výkon státního požárního dozoru stavební úřady. Tahle situace byla i v naší republice už několikrát „na stole“. Zatím je to příliš krátce na hodnocení, co taková změna přinesla. Nějaký čas může dobíhat bývalý systém, a dopady lze hodnotit až za delší čas. Je to ale země ve válce, kde vítězí momentálně jiné priority, a já bych se takového řešení u nás obávala. K zamyšlení byla přednáška kolegy z Německa, kde stavební úřady řeší jen velké vybrané stavby. Mohou si to dovolit, protože stavební předpisy jsou na naše poměry dost podrobné v požadavcích na realizované stavby. Ty méně důležité stavby jsou dozorovány osobami s oprávněním od příslušných ministerstev. O něco podobného se PKPO snaží certifikací činností některých členů PKPO, která slouží k prokázání odborné zdatnosti pracovníků provádějících montáž PBZ (technik – TPZ) a také pro organizátory a koordinátory montáže (vedoucí technik – KTPZ) i pro kontroly požárně bezpečnostních zařízení (kontrolní technik – KTPZ). Certifikaci předchází vyškolení a přezkoušení včetně proškolení příslušného výrobce, distributora nebo oprávněného zástupce. Zkouška není lehká, a je písemná i ústní. Skeptický národ však vznáší pochybnost, proč by měli dohlížet na PBZ jen tito lidé. Samozřejmě nikdo další osoby nevylučuje, ale stát by v tomto případě měl stanovit pravidla, co musí taková osoba znát. Ze strany PKPO je to podle mého mínění krok správným směrem, kdy se výrobci sami snaží zajistit požadovanou funkci svých výrobků, a mohou si do svých průvodních dokumentací k výrobkům požadavky na kontroly stanovit.

Nevím, co přinese novela stavebního zákona v praxi. Ve stavebnictví mi chybí celková koncepce. Pokud nechce stát dozorovat některé druhy staveb, měl by do závazného předpisu uvést i podrobnosti požadavků ze sledovaných vlastností. Pro dozor na stavbách by měl stanovit, které osoby ho mohou provádět. Zatím nám jde omezování pravomocí bez náhrady. Také by se měla výkonná moc vrátit na úřady, kterým byla postupně odebrána a předána soudům. Nevím, proč by měl vykládat normu soud, a ne ten, kdo je vydává, vlastně veškeré výklady a represe smí vykonávat jen soud. Protože toho má tím pádem moc, jeho řízení trvá několik let i desetiletí, tak se raději nikdo nesoudí. Čas je na stavbách rozhodující, proto se všichni raději smíří s tím, co je proti jejich přesvědčení, jen aby mohli stavbu dokončit a vyfakturovat.

Sdílejte článek

Další články v sekci Technický zpravodaj