Vyšel nový zpravodaj č. 49 – zde Úvodník
Publikováno dne 17. 6. 2016
Autor: Eduard Vašátko
Motto: Všechno, co socialisté vědí o penězích je, že je chtějí od těch druhých.
W. Churchill
Problémem socialismu je, že nakonec vám dojdou peníze ostatních lidí…
M. Thatcherová
Jak jde život …
Pokud se nad sebou kriticky zamýšlím, tím víc si uvědomuji, jaký se ze mě stává zapšklý a protivný dědek. Měl bych okolo sebe vidět samé příjemné věci, jako např. že mě právě nic nebolí, že venku svítí slunce, že ještě jakž takž vidím na to co čtu nebo píši, bohužel – když se rozhlédnu, tu a tam si přečtu nějaké noviny, článek na webu, nedej bože dokonce v televizi – a dobrá nálada mě rychle opouští a já mám chuť psát naopak o věcech ošklivých, které vlastně ani sám nechci slyšet.
Kdysi dávno, brzy po roce 1989, se zpívala písnička, ze které jsem si zapamatoval krásný úderný verš: „Nechte samet sametem, pánové a dámy, buďto s nimi zametem nebo oni s námi“. Bohužel, velmi brzy jsme nejenom na tyhle verše, ale i na pravdu v nich obsaženou zapomněli, a „dnes již máme, co jsme chtěli…“ jak praví ještě starší památná píseň. Ten komunismus a socialismus je v nás tak zažraný, že si ani ti mladší vůbec neuvědomují, že se nám pomalu vrací zpátky, i když v jiné podobě a pod jinými jmény. Jen se podívejte kolem sebe – zákony se pod nejrůznějšími záminkami stále zpřísňují, kontrola nad lidmi trvale narůstá, pomocí zákonů údajně proti neplatičům daní zajišťují vládě a zejména některým ministrům velmi přesnou evidenci a kontrolu příjmů nejenom konkurence, ale i všech výdělečně činných lidí, a pomalu narůstá i kontrola státu nad ostatními nezbytnostmi života. Místo jediného Ústředního výboru původní státostrany jich máme sice víc, ale všichni se (až na malé výjimky) vždycky dokáží nějak dohodnout, namísto Moskvy a SSSR tu máme Brusel a EU, ale protože myšlení je v nás stále to původní, řada z nás se stále nemůže rozhodnout, jestli doleva nebo doprava – ostatně – proto vedle komunistů tady najednou máme i národní socialisty, i když si tak zatím neříkají. Prostě Orwell by se divil.
Kdyby to nebylo k pláči, bylo by k smíchu vidět, že vedle těch, kteří mají moc a hrabou pod sebe jak mohou, třeba na dotacích i jinde a staví si různá hnízda, máme ve stejné vládě i kované marxisty, kteří by se nejraději rozdali, udělali pro dobro svých bližních to nejlepší a někteří to snad možná myslí i upřímně – je zajímavé, že takových lidí se báli i komunisté, a nejeden disident neseděl v ťjúrmě proto, že by Straně škodil zprava, ale naopak, vadil pro svoje příliš levicové názory. To už ale dneska nikdo moc neví, nebo vědět nechce.
Zákony vypadají podle toho – jednou čehý, jednou hot, jejich dodržování se přísně vyžaduje především dole, u těch malých, ti velcí jsou jaksi nad zákonem. Je pravda, že se tu a tam přihodí, že naši ostří hoši v policii a v prokuratuře (to že se dnes tomu říká státní zastupitelství je jenom změna názvu, nikoliv obsahu) šlápnou vedle a jaksi mimochodem svrhnou momentálně nevyhovující (ovšem taky nic moc) vládu, s obrovským humbukem posadí na koně lidi, kteří by se jinak bez lží a ruských peněz nikdy do sedla nedostali, a jede se dál, kočárem černým okolo bílých skal, a národu to příliš nevadí.
Ale rozklad začíná pomalu i od těch menších věcí. Tu pustí soudce na svobodu odsouzeného korupčníka, tu je odsouzený korupčník propuštěn dlouhodobě do nemocnice, po čase se zřejmě zapomene, ale větší ryby? Naposledy doktor Rath, ale tam už to hodně řvalo, a chytili ho takříkajíc při činu – a stejně to dosud není u konce, kdo ví, jak to dopadne. Teď tu máme problém s naprosto nevinným místopředsedou vlády (strana jsem já), který měl a dostal nebo neměl a dostal nebo nedostal jakési evropské dotace, když ho člověk poslouchá jak vzrušeně pobíhá, breptá a dupe nožičkou, hned by mu dal pětník (bože jak se mohl stát tenhle člověk miliardářem?) – ale není to tak dávno, kdy za podobná zneužití evropských fondů soudili nějakého menšího náčelníka v Mostě nebo tam někde na severu, ovšem v případě nejvyššího finančního náčelníka se nic neděje, naše statečná policie se bojí zakašlat i když důkazů by se našlo i na veřejnosti dost – jo nezdaněné kabelky, to je jiný kafe, že? Do toho sem tam zavřeme (aby se neřeklo) nějakého toho zvlášť zkorumpovaného soudce, ale vedle toho se připravuje další zákon, který by znemožnil i nějakou tu větší kontrolu těch ostatních sloupů naší zákonodárné i výkonné či soudní moci. Prostě „maul halten und weiter dienen, moc nám do toho nekecejte, držte hubu a až budou příští volby, třeba vám zase dáme nějakou tu koblihu, možná i levnější pivo“. A prostý lid se veselí, a stařičkého mocipána na venkově vítá chlebem a solí (dále viz Milan Uhde, Král Vávra, Jára Cimrman či K. H. Borovský).
Tím se oklikou dostávám k tomu, co jsem radostně oznamoval v minulém úvodníku o těch rozsudcích nejvyššího a městského soudu o bezplatných normách ve stavebnictví. Byl jsem optimista, říkal jsem si, že už je to naprosto betonové, soud to potvrdil a normy budou bezplatné.
Samozřejmě že ne, žijeme přece v Absurdistanu, co je nám do nějakého soudu, pravil Úřad, platit budete holoubkové, to by tak bylo. A platí se dál. Abyste si nemysleli, že jde o nějaké obcházení soudních rozsudků, to ne, chraň bůh, to přece EU, my nic, to se hned 28. ledna 2016 (ani ne tak dlouho po posledním rozsudku, že) dočtete, že
Za některé technické normy ve stavebnictví se zřejmě bude nově platit. Schválili to poslanci, když dnes ze stavebního zákona vypustili ustanovení, které uvádělo, že některé normy musí být bezplatně přístupné veřejnosti. Podle ministra průmyslu Jana Mládka (ČSSD) je to z důvodu ochrany autorských práv.
Někteří opoziční poslanci si to ale dovolili kritizovat, ovšem podle Mládka je hlavním důvodem této změny to, že Česku hrozí vyloučení z mezinárodních normalizačních organizací. Tyto organizace prý chtějí doložit, že česká strana zavedla dostatečnou ochranu autorských práv k technickým normám. Vyloučení z organizací by mělo závažné dopady, varoval moudrý ministr. Mimochodem – pokud vím, většinu projektových norem v oblasti požární bezpečnosti staveb zpracoval Vladimír Reichel, Franta Pelc a pár jejich kolegů. To se tedy dneska musí oni i dědicové pakovat, když stát hájí tak sveřepě jejich práva – zajímalo by mně, kolik jim za ta práva z každého prodaného výtisku normy platí ….Příležitostně se musím zeptat.
Ovšem tady je možnost přivýdělku i pro naše špatně placené poslance a ministranty všeho druhu – přece i všechny zákony a vyhlášky mají své autory. Takže jsem zvědav, kdy se přihlásí i poslanci a vládní úředníci o poplatky z autorských práv z vyhlášek a zákonů. To by přece měl texty zákonů a vyhlášek stát také prodávat – nebo nejsou poslanci a úředníci za jejich, často nesmyslné zpracování jejich textu státem placeni? Nebo naopak Úřad autory za zpracování norem neplatí? A jestliže platí, komu ta autorská práva patří a z jakých peněz je ten Úřad platí – státních? a tedy z našich daní? A víte kolik stojí průměrná stavební norma? A co teprve za kolik se budou prodávat zákony a vyhlášky – a co ještě takhle Nařízení vlády, ať si taky ministranti přijdou na své – v Kocourkově by se divili, co je u nás všechno možné.
Nepříjemné ovšem je, že už existuje rozsudek a zákon neplatí retroaktivně. Takže Piráti, kteří celou kauzu vyvolali, se znovu obrátili na soud a současný stav vypadá asi takto:
Kvůli utajování technických norem je stát v exekuci a zaplatí pokutu 100 000 Kč
Publikováno 11.3.2016 | Autor: FeedIT.cz
Česká pirátská strana dnes na svých internetových stránkách zveřejnila rozhodnutí, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 nařídil soudní exekuci proti České republice – Úřadu pro technickou normalizaci. Kvůli neoprávněnému zpoplatnění technických norem ve stavebnictví dostal úřad pokutu 100 000 Kč. Pokuta se může opakovat, dokud úřad technické normy neposkytne.
Česká republika porušuje zásady právního státu, když odmítá respektovat pravomocné rozhodnutí soudu. Je absurdní, že soud musí nutit úřad, aby dodržoval pravomocný rozsudek, a ukládat mu za to pokutu. Díky včerejšímu usnesení jsme o krok blíž, aby technické normy týkající se stavebnictví byly zdarma poskytovány občanům,“ říká Jakub Michálek, předseda Pirátů v pražském zastupitelstvu.
Ale jak jsem již jednou uvedl, jede se dál, soudy nesoudy, my jsme tu páni a my si budeme dělat co chceme a nikdo nám v tom nezabrání – Tohle si snad ani soudruzi kdysi nedovolili. (Jenže ti by hlavně nedovolili, aby nějaký soud vynášel rozsudky proti státnímu úřadu). Absurdita je i v tom, že jeden státní úřad bude platit pokutu jinému státnímu úřadu, tralala. Kolik myslíte, že Úřad zaplatí? Osobně si myslím, že po dalším odvolání mu tu pokutu soud sníží a nakonec se tiše zapomene. Jako obvykle. A platit za normy se bude dál. (Dále viz publikované materiály ČKAIT – ing. P. Křeček – „Jak se dělá špatné rozhodnutí“ atd.)
Abych nepsal jenom o samých negativních věcech, zkusím na chvíli něco veselejšího. V posledním úvodníku jsem psal třeba i o zkouškách požárních uzá-věrů, které prováděla ČOI v PAVUS Veselí, a které nedopadly u 3 ze 4 ode-braných vzorků právě úspěšně. Těšil jsem se, že alespoň v tomto případě budou zveřejněny nějaké závěry a dozvím se, co bude dál. A vidíte – dočkal jsem se:
Dveře po opakovaných kontrolách požárům odolají
Závěrečná zpráva projektu za období 2013–2015
Datum: 1.3.2016 | Zdroj: tisková zpráva ČOI
Laboratorní zkoušky požárních dveří, jimiž byla ověřována výrobcem deklarovaná požární odolnost, které provedla Česká obchodní inspekce v roce 2013, prokázaly závažné nedostatky. Vzhledem k negativním výsledkům těchto zkoušek a závažnosti zjištění pokračovaly kontroly požárních dveří také v letech 2014 a 2015. Jak dopadly?
Odborní inspektoři Oddělení technické kontroly ČOI se při kontrolách zaměřili především na odběry vzorků požárních dveří a laboratorní zkoušky. Celkem bylo v průběhu 16 samostatných kontrol zkontrolováno 13 typů dveří s deklarovanou požární odolností 30 minut včetně zárubní. Laboratorním zkouškám požární odolnosti byly podrobeny 4 vzorky dveří, z nichž 3 nevyhověly deklaraci požární odolnosti a materiálovému složení. Jeden ověřovací vzorek dveří byl zkoušen pouze na deklaraci materiálového složení. Následovaly další laboratorní zkoušky 4 vzorků dveří, které vyhověly. „Tato kontrolní akce byla jednou z nejnáročnějších, co do rozsahu, finančních nákladů na laboratorní zkoušky, i složitosti probíhajících řízení s distributory a výrobci. Vynaložené úsilí a prostředky však nebyly marné, protože dveře zkoušené ve 3. kontrolní etapě již zcela vyhověly deklarované požární odolnosti i dalším stanoveným požadavkům právních předpisů. K tomuto pozitivnímu výsledku, tj. ke zlepšení situace na trhu, přispělo nemalou měrou kromě systematického zkoušení vzorků požárních dveří také průběžné informování odborné veřejnosti formou přednášek i článků v odborném tisku o výsledcích jednotlivých etap kontrolní akce České obchodní inspekce,“ zhodnotil výsledky obsáhlého kontrolního projektu Mojmír Bezecný, ústřední ředitel ČOI.
No tak sláva! Ostatně tady je
Závěr
Laboratorními zkouškami náhodně odebraných vzorků dveří s deklarovanou požární odolností bylo v první i druhé etapě kontrolní akce České obchodní inspekce potvrzeno podezření Hasičského záchranného sboru, že na český trh byly dodávány a dále distribuovány požární dveře s deklarací požární odolnosti, které však ve skutečnosti tuto deklaraci nesplňují. Zjištění v 1. etapě byla alarmující. Požární dveře neplnily funkci požárních dveří, ale pouze běžných interiérových dveří. Výsledky 2. kontrolní etapy byly o něco lepší: kontrolované dveře by mohly plnit funkci požární odolnosti, ovšem maximálně 15 minut, což je při deklaraci odolnosti 30 minut nevyhovující. Až ve 3. etapě kontrol (ve 2. pololetí 2015), všechny odebrané vzorky vyhověly deklarované požární odolnosti 30 minut. Toto zlepšení je potvrzením správnosti postupu kontrolního orgánu, který systematickým zkoušením vzorků požárních dveří v průběhu let 2013 až 2015, informováním odborné veřejnosti o průběžných výsledcích této kontrolní akce a přijatými opatřeními výrazně přispěl ke zlepšení situace na trhu.
Takže asi nešlo jen o 3 ze 4 vzorků? Jak jsem řekl na začátku, jsem starý zapšklý a mrzutý dědek, který na všem hledá chlup. Měl bych se radovat, jak se nám ta kvalita požárních dveří zlepšila, když hrozila kontrola, ale za prvé – jak a kde se odebíraly ke zkouškám ty opakované vzorky a věděl o nich jejich výrobce předem? a za druhé – co bude s těmi sériemi výrobků, které byly volně prodány a instalovány dříve, a souběžně s těmi prvně a druhými zkoušenými, které byly deklarovány jako požární uzávěry s požární odolností a nevyhověly? Existuje nějaké následné opatření, nebo šlo pouze o konstatování ČOI a případnou pokutu? Myslím, že kdo řekne A by měl říci i B a tedy ověřit nejenom technickou dokumentaci dodávanou s dveřmi, ale stanovit i pravidla výstupní kontroly u výrobce, a v praxi prověřit i způsob instalace těchto uzávěrů ve stavbách a případné praktické provádění školení těch, kdo tyto uzávěry instalují. A hlavně sankce, jinak je to všechno na nic. Špatně zazděných požárních dveří jsem viděl tolik, že každý výrobce, pokud chce, aby jeho dveře byly skutečně funkční i ve stavbě, by měl povinně školit firmy, které je instalují, nebo podmínit jejich instalaci odborným zaškolením, případně následnou kontrolou. Jinak se odpovědnosti nezbaví.
K sankcím bych si dovolil také podotknout, že bych si na místě kontrolorů zjistil, zda tentýž výrobce nezačal vyrábět se stejným certifikátem dveře s jiným názvem, ale tady už opravdu asi slyším trávu růst, něco podobného se přece u nás nemůže stát.
No a protože jsem vám jistě vylepšil náladu, a teď už víte, že se u nás zákony dodržují a požární dveře fungují, mohu opustit toto smutné téma a pustím se – jak mě v mém věku přísluší – raději do vzpomínání. Samotného by mě to nenapadlo, tak daleko ještě nejsem, ale před časem za mnou přišel jistý nejmenovaný Vilda, a požádal mě o článek pro jistý nejmenovaný časopis na podobné téma. Nechtělo se mi, ale nakonec jsem si řekl – proč ne, někoho to může zajímat. Ovšem protože jsem to zatím nikde nenašel, takže – když už jsem to napsal…
Kdysi dávno, hluboko v dobách dřevního socialismu, jsem se jako začínající elév – výzkumník připletl k zakládání dnes již tradice – totiž odborné konference „Vyztužené plasty“, tehdy s letopočtem 1968, pořádané v Karlových Varech. I když je to dávno, pamatuji se, že to připravovala skupina význačných vědců z různých výzkumných ústavů, organizaci zajišťoval Dům techniky v Plzni a příprava prvního a později i každého dalšího ročníku se táhla obvykle vždy od konce předcházející až do začátku nové akce. Já u toho nebyl, tenkrát jsem byl užitečný tak akorát na to, abych něco přinesl, odnesl a podal. Ale zkušenost byla.
Prvního ročníku se – díky mimořádně milostivému létu roku 1968 – zúčastnila skutečně řada špičkových odborníků z celé Evropy i z USA, a myslím, že to bylo opravdu přínosem pro rozvoj celého plastikářského oboru. O rok později byla již účast zahraničních odborníků značně menší, a další roky se akce stávala skromnější a menší, ale přežila, a mám dojem, že stále ještě přežívá.
Někdy koncem devadesátých let jsem se zúčastnil jiné, spíše jednorázové konference v Jihlavě, kterou pořádal jiný Dům techniky a sponzorovali dobrovolní hasiči, kteří ještě tenkrát měli dost peněz. Akce se konala ve velkém sále budovy s hrdým názvem Dům kultury a techniky (nebo tak nějak), byla zaměřena na problematiku požární ochrany (což bylo tenkrát naprosto výjimečné téma) a já tam měl jenom takový malý kratičký referát o snižování hořlavosti polyesterových laminátů v pražském metru, seděl jsem vedle Honzy Karpaše v sále tak pro 300 – 400 lidí a nestačil jsem se divit, protože sál byl nabitý, lidí stáli v uličkách a přicházeli další a další… Přednášel tam i autor tehdy ještě stále nového souboru kmenových projektových norem – nedávno zesnulý Vladimír Reichel, myslím, že gestorem byla i pojišťovna s prof. Tučkem a účastnila se řada odborníků i potentátů, které si už patrně nikdo nepamatuje. Já si z toho pamatuji pouze to, že na závěr jsme jako přednášející byli pozváni na raut, a že to nebylo špatné.
Na všechno tohle jsem si vzpomněl, když jsme v r. 1990 zakládali naši firmu. Nějak jsem si uvědomil, že nestačí jenom vyřešit organizaci, vybavení a rozjezd nové firmy těsně po tom, kdy to zákon dovolil (byli jsme tenkrát druhá soukromá s.r.o. ve Východočeském kraji, a notáři jsme museli vysvětlovat, jak má vypadat „společenská smlouva“), ale že se musí racionálně a dlouhodobě vytvářet pro stanovené zaměření společnosti i trh. To znamená, zlepšovat a doškolovat projektanty a hasiče, prostě lidi z oboru, protože z toho jihlavského semináře jsem pochopil, že chybí informace, především informace o nových materiálech, technologiích a postupech – ostatně znal jsem to i ze svého pracoviště, tehdejšího SVÚM Praha, kde jsem se dlouhodobě snažil zmapovat tehdejší domácí materiálovou základnu v oblasti protipožárních nátěrů, nástřiků a obkladů (přístup na devizové trhy neexistoval, a vše muselo být pouze z domácích a částečně nedostatkových surovin – to si dnes patrně nikdo už nepamatuje).
No a tak jsme jako jednu z prvních akcí, namísto inzerce v novinách a časopisech vymysleli první „seminář“ (ještě jsme nebyli tak drzí, abychom tomu říkali konference) s názvem „Požární ochrana staveb 1990“. Na nějaký ten Dům techniky jsme peníze neměli, organizační výbor vědců a já nevím co ještě jsme k dispozici také neměli, a tak jsme vařili z vody. Vzpomněl jsem si, že dobrovolní hasiči kdysi restaurovali zámek v Přibyslavi, a měli tam i doškolovací a výcvikové středisko, posluchárnu asi pro 60 lidí a ubytovnu (tuším v nějakém Tesko baráku), a tak jsem tam zajel, a u místního náčelníka a správce jsem našel pochopení. A první seminář byl zajištěn. Přednášející jsem oslovil z lidí, které jsem profesně znal, z tehdejšího VUPSu, resp. vznikajícího PAVUSU, z Veselí, z Prahy a podařilo se mně přesvědčit i již tehdy „hasičského pánaboha“ ing. Reichela, šéfa zkušebny VUPS ing. Skokánka a řadu dalších. Ani jsem moc nevěřil, že všichni přijedou.
Tak jsme zprávu o tom pustili do světa v našem, souběžně vzniklém „Zpravodaji PO“ na dvou textových stránkách, které jsem množil doma na první tiskárně OKI a rozesílal na adresy, které jsem si vytahal z různých adresářů. Žádnou jinou inzerci jsme nedělali, prostě proto, že jsme na ní neměli. Dokonce mám dojem (ale to si už moc nepamatuji) jestli jsme přednášejícím platili něco jiného než náklady na cestu. Ale to už skutečně nevím.
Odezva byla ohromující. Na těch 60 míst se nám přihlásilo asi 250 lidí, především projektantů, protože hasiči tomu ještě moc nevěřili (nějaká soukromá firma – nesmysl). Museli jsme to nějak řešit, a tak jsme vybírali napůl – hasiče, pokud se nějaký přihlásil, zbytek projektantů PO. První akce proběhla někdy v listopadu 1990, a i když byl mráz a ubytování v polních podmínkách, přijeli všichni přednášející, a mám pocit, že jsme vydali i tištěný sborník. „Ještě ho mám někde schovanej“, jak by řekl Čochtan.
Akce se sice podařila, ale okamžitě se objevily následky v podobě požadavků od těch, kteří se nevešli, abychom vše zopakovali. Takže se podařilo někdy v dubnu vše opakovat. Ovšem většina přednášejících už nechtěla opakovat své původní přednášky, protože v tu dobu vznikala řada nových věcí, takže přednášeli něco jiného než v listopadu, což vyvolalo zase reakci těch, co tam byli v listopadu a chtěli slyšet to, co se přednášelo v dubnu. A tak vlastně vznikala tradice, a my jsme byli dotlačeni k tomu, abychom semináře pořádali každoročně.
Mělo to své problémy. Ještě koncem roku 1991 to šlo za stejných podmínek, ale na jaře 1992 došlo k potížím. 14 dnů před zahájením druhého (vlastně čtvrtého) semináře správa přibyslavského muzea ubytovnu prodala. A nikdo nám nic neřekl, my měli seminář plně obsazený, venku byla zima, a lidi nebylo kde ubytovat. A tak jsme spolu s jedním obětavým člověkem od „dobráků“ jezdili po okolních JZD a ubytovnách (dokonce i od vojáků ve Žďáru), a hledali jsme náhradu. Pokud bude tohle číst někdo, kdo to tenkrát zažil, tak ví, že mně řada frekventantů pořádně vynadala, protože ty ubytovny v JZD byly nevytápěné, topilo se na poslední chvíli a byla tam zima, účastníky jsme rozváželi narychlo najatým autobusem, všude sníh… Divím se, že to všechno prošlo bez úrazu. Ale síla vědy a touha po poznání byla tak veliká, že nám to prošlo, a až na různé poznámky, které jsem později slyšel (spíše v dobrém, že paní Kalivodová?), ještě nejméně 5 let při každé další akci, si nikdo příliš nestěžoval.
Ale bylo jasné, že v Přibyslavi to už nepůjde. Takže jsme hledali dál, něco většího a se stravováním a ubytováním, přitom bylo nutno brát v úvahu, že státní správa (a hasiče jsme tam chtěli, šlo nám o vzájemný kontakt hasičů a projektantů) nemá peníze, takže vložné musíme držet při zemi.
No – vystřídali jsme řadu míst a hotelů, několikrát v Bohdanči (nevím už kolikrát, ale zase jsme se nevešli) potom jednou (a pouze jedinkrát společně s nějakým Domem techniky) v Sedmihorkách u Turnova, jednou nebo dvakrát – už nevím, v Táboře v hotelu Palcát (poprvé to šlo, ale pak to koupila nějaká zahraniční firma a ceny dvojnásobně vzrostly) a nakonec – a to už nejméně od roku 2000 – v Brně v hotelu SANTON na přehradě. Musím uznat, že tento hotel byl pro nás darem z nebe – byla to původně nějaká odborářská ozdravovna ROH, postupně upravovaná na hotel (depandance hotelu Voroněž), a v důsledku toho s poměrně rozumnými cenami, na břehu brněnské přehrady, v hotelu dobře vaří a u vody je „Rybářská bašta“, kde se dá po programu i posedět, hrát na kytaru – co si můžeme víc přát ?
Mohli jsme, a hotel – zřejmě nejenom kvůli nám – postupně rozšiřoval své možnosti. Takže jsme postupně mohli přidávat další frekventanty, protože asi od roku 2010 byl upraven sál a technické pomůcky, a tak se vešlo o 50 lidí více, až na dnešních 200 účastníků, a mohu s uspokojením konstatovat, že letos jsme poprvé neodmítli nikoho z přihlášených, a sál byl obsazen na 100 %. Vložné držíme stále na minimu (za dvoudenní seminář včetně večerních diskusí a rautu už asi 5 let 1990 Kč), hotel nám také vychází vstříc i s cenami za ubytování – nechci to přechválit, aby to náhodou někdo z hotelu nečetl a nezdražili, ale zatím to jde.
Letos na zahájení v Brně jsem se to snažil spočítat, a došel jsem k tomu, že jsme letos absolvovali 25. ročník semináře (stejné jubileum, jako slaví naše firma), ale nejméně 30. seminář co do počtu akcí z let, kdy jsme museli konferenci opakovat. Doufám pevně, že nám to ještě nějakou dobu vydrží (resp. že to vydržím i já a někteří naši permanentní přednášející).
Zatím ještě zdraví
Sdílejte článek
Další články v sekci Technický zpravodaj
- Krátké zamyšlení nad rekodifikací veřejného stavebního práva
- Studie požární bezpečnosti dřevostaveb
- Dokladování požární odolnosti lehkých plochých střech na trapézovém plechu.
- Posuzování stavebních výrobků podle harmonizované normy (hEN) a podle Evropského dokumentu pro posuzování (EAD)
- Vyšel nový zpravodaj č. 53 – zde Úvodník
- Rekodifikace stavebního práva – mýty, dezinformace a skutečnost
- ROZSUDEK NEJVYŠŠÍHO SOUDU č.j. 21 Cdo 1502/2016
- Sjednocení aplikační praxe při provádění kontroly provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení
- Informace o nových legislativních a technických předpisech, vztahujících se ke stavebním výrobkům
- Požární odolnost prostorových konstrukcí kontejnerů s ocelovou kostrou